Romeo a Julie

Romeo a Julie, tragické drama od nejvýznamějšího autora 16. a 17. století Williama Shakespeare. Referát o něm naleznete zde.

Hra je napsaná za dob Shakespeara, ale jasné datum v dramatu dáno není. Hra je psána chronologicky, rozdělena na 5 dějstvý a je to hlavně napsané jako divadelní hra. V díle je mnoho metafor a personifikací.

Inspiraci ke hře hledal ve strověkém řecku, podobně tak udělal i u mnoho jeho dalších příbězích. Ale žádný konkrétní příběh Romea a Julie to není, je to spíše poskládané z několika příběhů ze starověku a fantazie.

Příběh se odehrává v italském městě Verona. Hlavní postavy jsou Romeo a Julie.

Julie, když pozná Romea má pouze 14 let. Je nezkušená v milostném životě, je hodně naivní a zamilovaná do Romea. Julie je v rodu Kapuletů.

Romeo je mladý, ale o několik let starší než Julie, šíleně zamilován do Julie. Romeo je v rodu Monteků.

Další důležitou postavou je třeba otec Vavřinec, ten rozumí oboum milencům a chce jim pomoci, je to svým myšlením středověká postava, nerozumí nesmyslnosti válčení řádů. Chůva Júlie, je jako její přítelkyně a trochu i matka, je nakloněná milencům, radí Julii, ale občas je chladná.

Rody Monteků a kapuletů se nesnášení, jsou to dva bohaté rody, které spolu ve Veroně válčí. Vztah Romea a Julie není dovolen.

Potkají se oba na plese Kapuletů, kam se Romeo dostane v přestrojení. Zamilují se na první pohled. Druhý den je oddá otec Vavřinec. Bratranec od Julie Tybald, nesnáší Romea, zabije jeho přítele Merkucia a jako pomstu zabije pak Tybalda Romeo. Ten je za to vyhoštěn. Julie se má oženit s Paridem, to ale nechce. Otec Vavřinec jí udělá lektvar, po které je jako mrtvá. Vše vyjde, ale posel, který má Romeovi říct, že jo jen jako se k němu nedostane, je zavražďěn. Romeo se tedy dozvý o smrti své lásky Julie, neví co dělat, koupí si jet, zabije se v hrobce, kde je Julie. Ona se probudí, vidí mrtvého Romea a zabije se jeho díkou. Následky jsou pak celkem fajn, Kapuleti a Montekové se usmíří a nechají vytvořit zlaté sochy Romea a Julie ve Veroně.

Nejslavnější filmová adaptace je film Romeo a Julie z roku 1968. Je to velice povedená adaptace, kde jsou i skvělé herecké výkony a je to hodně koukatelný.

Existuje ještě jedna filmová adaptace film Romeo + Julie z roku 1996 je to film, který ukazuje Romea a Julii v dnešní technické době. (Rody jsou třeba gangy) Dílo je hodně netradiční, hraje tam DiCaprio, je to zajímavé, ale na můj vkus nic moc. Pro náročného diváka asi. :)

 

 

Kytice

Kytici napsal v roce 1853 Karel Jaromír Erben, je to jedno z nejdůležitějších děl české literatury. Referát o autorovi naleznete ZDE.

Kytice je sbírka básní, je jich tam přesně 13. Pokud znáte film Kytice od F. A. Brabce, víte, že je jich tam trochu méně. Přesně je jich tam 7. Ve filmu se povedlo vystihnout přírodu a dobu dějů. Ale na rozdíl od zpracování Máje se povedlo nechat rozdíl mezi filmem a knihou minimální. Za což patří F.A. Brabci  respekt. Občas se tam nějaké to nahé tělo a drastická smrt objeví, ale to k tomu asi patří (k dílu nebo k Brabci, težko říct).

Kytice je tady složena z následujících básní:

  • Kytice – Ta mě baví nejvíce. To znám totiž na zpaměť a když je doma problém tak jí recituji. Je to taky úvodník k celé sbírce.
  • Věštkyně
  • Poklad
  • Dceřina kletba
  • Svatební košile
  • Vrba
  • Lilie
  • Polednice
  • Vodník
  • Zlatý kolovrat - Alespoň podle mě, nejvíc drastická. Holky (máma & ségra) rosekají slečnu na kusy a pak jí počenžujou za kolovrat a příslušné náčení.
  • Záhořovo lože
  • Štědrý den
  • Holoubek

Důležitou roly ve všech rolích mají ženy. Až tedy na Záhořova lože, kde je hlavní rolý muž, který se jmenu Záhoř. Zabíjí lidi a jediného koho nechá žít, je muž, který mu řekne, že jde do pekla. Nechá ho tedy jít, za podmínky, že mu řekne, jak to v pekle vypadá. Zjistí pak, že má v pekle již přichystané lože a od té doby se začne modlit a nakonec je mu odpuštěno.

Základním motivem balad je vina a trest, popřípadě odpuštění. V baladách kromě přírodních a životních katastrof zasahují i nadpřirozené bytosti jako vodník nebo polednice.

 

Malý princ

Jeden z nejslavnějších pohádkových příběhů moderní světové literatury, který napsal Antoine de Saint-Exupéry.

Autor knihy (a vypravěč) na začátku popisuje své dětstvý a jak mu nikdo nerozuměl když nakreslil hrozníše, který snědl slona. Celá tato část je v ICH-formě.

Potom autorovi se jako dospělému na poušti rozbije letadlo. Potká tam malého prince. Malý princ je dítě, které uteklo ze své malé planetky, kvůli tomu, že zapochyboval o lásce květiny, kterou miloval.

Malý princ vypravý, jak navětívil ostatní planety a mluví také o lidech, které tam potkal. Rozkazovačný král, který chtěl všemu vládnout. Domýšlivec, jenž chce být sále obdivován. Pijan, který pije, aby zapomněl, že se stydí za to, že pije. Businessman, ten si zase myslel, že mu patří všechny planety. Zeměpisec který jen zaznamenáva. A smutný pracovitý lampář, který stále zhasínal a rozsvěcel pouliční lampu.

Vyprávý také o zemi, poznal zde lišku s kterou se zkamarádil a vysvětlila mu, podstatu lásky a on zjistil, že růži miluje. Po setkání s výhybkářem věčně spěchajících vlaků a obchodníkem prodávajícím pilulky utěšující žízeň pochopil malý princ nesmyslnost lidského spěchu a honby za náhražkami.

Malý princ v příběhu potkal hada, který mu řekl, že až ho bude potřebovat pomůže mu dostat se domů. (Uštkne ho a on zemře). Vypravěči dojde voda, malý princ mu ukáže studnu a zachrání ho. Je ale pořád smutný, že se nemůže vrátit na svou planetku za růží. Kousne ho u studně had a jeho duše se osvobodí a vrátí na planetku.

 
Myslel jsem, že je to knížka pro děti, ale když nad ní přemýšlím, je to asi hodně subjektivní, ale příjde mi, že je to hodně fylozofické a dítě by se v tém příběhu mohlo ztratit. Ale knížka je to bezpochyb velmi zajímavá. A jak to vidíte vy? Napište mi do komentářů. :)

Velký Gatsby od Francis Scott Fitzgerald

Viděl jsem film Velký Gatsby, který se mi líbil tím, jak je zapleten a tak jsem se rozhodl přečíst si i knížku.

Příběh se odehrává v roce 1922 v New Yourku a Long Islandu. Je to v době americké prohibice. Autor se věnuje popisu doby, stejně tomu tak je i ve filmu. Vše je pompézní a nespoutané.

Co je v knížce trochu jinak než ve filmu, je třeba fakt, že hlavní postava Nick nepíše knížku v sanatoriu, kde se léčí po alkoholismu, jako ve filmu. Mimochodem v knížce skoro nepije. Nebo třeba postava Jordan Baker. Ve filmu je zmíněno, že je sportovkyně a s Nikem nic nemá. V knížce však Jordan a Nick něco málo spolu mají. Postava Daisy je v knížce, alespoň podle mě, úplně jiná. Nezajímá se. Je se svým manželem, protože má hodně peněz a je zajištěná. Daisy má také s Tomem (jejím manželem) malou dceru. Gatsby v knize není tak agresivní jako ve filmu.

Nakonec i smrt Gatsbyho je trochu jinak. V knize neumírá jako smutný člověk, ale umírá jako vítěz, protože si myslí, že se Daisy rozhodla odejít s ním. Tom a Daisy se odstěhují. Nick zařizuje Gatsbyho pohřeb, ale zjistí, že lidé jsou bezcitní, bezohlední a jde jim jen a jen o peníze. Na jeho pohřeb přijde pouze on a Gatsbyho otec.

Kniha je psaná v ICH-formě z pohledu Nicka, střídá se popis a jeho myšlenky.

Na západní frontě klid

Kniha je od známého německého spisovatele Ericha Maria Remarque, který je mimochodem členem ztracené generace. Referát o něm naleznete zde.

Tato knížka vypráví o příběhu mladého německého vojáka Pavla Baumer, který byl z gymnázia spolu se svými spolužáky přemluven učitelem aby šli do armády.

Hlavní postavy jsou:

Paul Bäumer (Erich Maria Remarque) – vypravěč a hlavní postava, pochází z velmi chudé rodiny
Albert Kropp – bývalý spolužák Pavla
Müller – bývalý spolužák Pavla, “ještě pořád s sebou vláčí učebnice a sní o válečné maturitě, v bubnové palbě šprtá fyzikální poučky”
Leer – bývalý spolužák Pavla, který nosí plnovous a libuje si v děvčatech
František Kemmerich – bývalý spolužák Pavla
Tjaden – největší jedlík, je pro něj snadné unikat z problémů
Haie Westhus
Deterding – sedlák, jenž myslí jen na svou usedlost a na svou ženu
Stanislav Katczinsky – nejstarší, hlava jejich skupiny
Himmelstoss – desátník, v civilu listonoš, šikanuje, zbabělec, primitiv

Je vidět jak se Paul postupně se stává zcela otupělí k hrůzám, kterým musí dennodenně přihlížet. Paul se na krátkou dobu vrací domů, ale s nikým si nerozumí, ani se svou rodinou. Když se vrátí na frontu situace zhoršuje, přátele jeden po druhém umírají a konečně po smrti Katczinského ztrácí Paul veškerý smysl života. Sám umírá v říjnu 1918, měsíc před koncem války.

Nejvíce se mě líbila kapitola kde Pavel Baumer a jeho spolužáci spolu s učitelem, který je s nimi u stejného praporu šli do boje, ztratili 80 mužů a když se vraceli do tábora nikdo neřekl že jich tolik zemřelo, jelikož jich před tím bylo 150 doslali všichni dvounásobné porce téměř všeho, od jídla až po cigarety. Při boji byl zraněn jejich dobrý kamarád Kemmerich a ten byl převezen do vojenské nemocnice kde se na jen jednoho dne přišli podívat, přinesli mu boty které sundali z mrtvého letce, kožené hezké boty které předtím umyli a navoskovali.

Když přišli za Kemmerichem zjistili že byl trefen do nohy a doktoři mu nohu amputovali, všem bylo bot líto protože jejich boty byli tvrdé, hnusné, staré. Ale nikdo nic neříkal. O týden později šli za Kammerichem zas Pavel Baumer si s ním sám povídal a pak Kemmerich zemřel. Všem to bylo líto ale boty si vzali protože by je stejně saniťáci ukradli. Knížka se mě docela líbila, libí se mě jak v této knize je reálně zachvácena válka, jak je zde popisován život obyčejného vojáka za první světové války.

Knížka je napsaná v ICH-formě, ale konec, kde je Paul zastřelen je vyprávěn třetí nezúčastněnou osobou.

Existuje také film Na západní frontě klid ten je podle mě dost autentický a dobrý.

Edgar Allan Poe – Havran

Referát o Edgaru Allanovi Poe můžete nastudovat zde. V tomto článku se budu věnovat propracované básni o lásce, smrti a sebeopovržení – Havran.

Celá bázeň je napsaná v tzv. ICH-formě. Má 108 veršů. Bizardní je, že Poe za celou báseň záskal pouze 9 dollarů. Vzhledem k promyšlenému využití anglického jazyka patří Havran mezi nejobtížněji přeložitelná díla. Báseň je lyricko-epická. Hlavní téma je nešťastná láska a smrt.

Hlavní postavou je vypravěč, který v noci zkoumá spisy. Jeho láska Lenor zemřela. Je z toho smutný a moc mu chybí. Další hlavní postavou je tajemný havran. Ten umí mluvit, ale odpovídá jen “Never more” – nikdy víc, na všechny otázky které mu vypravěč dá.

Jednou v noci vypravěče probudí havran klovající na okno. Pak ho pustí dovnitř. Ptá se havrana na otázky ohledně své ztracené lásky Lenor. Zda jí uvidítí a zda na ní dokáže zapomenout. Havran ale vždy odpoví “never more”.

Vypravěč hodně přemýšlí o odpovědích, které mu havran dává. Vše se ale vystupňuje až v děsivou hrůzu, kdy se pokouší havrana vyhnat ven ale je to marné a tak havran pořád zůstává v místnosti. Havran pak pozoruje zoufalého vypravěče zápasejícího se šílenctvím. A tím i báseň končí.

 Existuje také film Havran. Ten ale s básní Havran nemá moc společného. Ve filmu je mnoho příběhou od Poe, které jsou spojené dohromady. Film je ale super, pro představu toho, v jaké době Poe žil.

Edgar Allan Poe

Jeden z nejvýznamnějších amerických básníků, vytvořil vyděcký způsob popisu, který používal Jules Verne a třeba také vytvořil postavu z které pak A. C. Doyle udělal Sharlocka Holmese. Ale kdo to vlastně je Edgar Allan Poe?

Narodil se v roce 1809 v americkém Bostonu. Jeho dětstvý nebylo zcela ideální. Otec alkoholik, který opustil rodinu a matka předčasně zemřela na tuberkulózu, když Edgarovi byli tři. Potom se ho ujala anglická rodina, bydlel v Anglii a toto prostředí pro něj později bylo velkou inspirací.

Vrátil se do USA a začal studovat na univerzitě v roce 1827 vydal své první dílo Temerlan a jiné básně. Poté ale odešel kvůli dluhům z univerzity a přihlásil se do armády. Z armády byl ale zanedlouho vyhozen kvůli nedostatku kázně.

Potom pracoval jako šéfredaktor novin, z těch ho ale pro opilstvý také vyhodili. Vydává sbírky knih a básní, ale úspěch přichází až v roce 1841 s povídkou Vraždy v ulici Morgue. Toto kniha je považována za první detektivku vůbec. Opravdovou slávu mu přinesou detektivní povídky Zlatý brouk (1843) a Černý kocour (1843).

V roce 1845 napsal v New Yourku své nejúspěšnější dílo Havran. Hodně pil a bral drogy. V roce 1847 byl nalezen v bezvědomí na ulici a zemřel.

Existuje také film Havran. Ten ale s básní Havran nemá moc společného. Ve filmu je mnoho příběhou od Poe, které jsou spojené dohromady. Film je ale super, pro představu toho, v jaké době Poe žil.

 

Karel Hynek Mácha – Máj

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Tak začíná slavné lyricko-epické dílo Máj od Karla Hynka Máchy. Pojďme se podívat, o čem vlastně Máj je.

Referát o Máchovi, naleznete ZDE. Určitě ho nastudujte taky, protože pak pochopíte pozadí básně. Tedy hlavně to, že Mácha měl rád přírodu, procházky, a tak dílo Máj popisuje hlavně kontrast jarní přírody a život člověka.

Musíme si hned na začátku říct, že Máj není žádná sranda na rozbor. Celé dílo je napsáno jako báseň (cca. 4500 slov) a asi hlavně to dělá Máj alespoň podle mě těžkým na pochopení. Hlavní postavy Máje jsou:

  • Vilém, strašný pán lesů a mladý loupežník. Nespokojený se společností, žárlivý, pomstychtivý. V mládí byl vyhnán z domu otcem.
  • Jarmila, mladá nerozvážná dívka, která miluje Viléma.
  • Hynek, mlynář, otec Viléma, nečestný, svůdce Jarmily
  • Poutník, který přichází do kraje (autobiografický), sám autor. Má depresivní pohled na události a ztotožňuje se s Vilémem.

Máj je o milostném trojúhelníku, který vytvoří Jarmila, kvůli své nerozhodnosti. Vše vyvrcholí až ve vraždu Hynka. Viléma společnost odsoudí za otcovraždu smrtí lámáním v kole. Jarmila spáchá sebevraždu. Do kraje poté přijde poutník, který celý příběh slyší z vyprávění a ztotožní se s Vilémem. Celé dílo je ponuré, ale vyvážené májovou přírodou.

Dílo by se dalo shrnout do hlavních myšlenek jako: Oslava májové přírody v kontrastu s úvahami o smrti, o vině a o trestu. Kritika myšlení společnosti. Kritika ženské nerozhodnosti a chování otce ke svému dítěti. Obdiv nad loupežníkem, který této společnosti vzdoruje a za vzdor položí svůj život.

V díle jsou vidět hodně kontrasty jako jarní příroda a poprava, život a smrt. V díle je postupováno jak chronologicky, tak retrospektivně (ve vzpomínkových pasážích). Rozdělení do 4 zpěvů a dvou intermezz. Verše se rýmují a příroda je barvitě vylíčena.

Existuje třeba i písnička od Support Lesbiens nebo film Máj od F.A. Brabce. Bohužel, film na mě působí jako dost zmatený.

 

 

No a jak vidíte máj VY? Napište mi, do komentářů. :)

Karel Hynek Mácha

„Vlastně jest každý člověk i uprostřed největšího davu osamělý, poněvadž vždy jen rozumí sobě.“ – Karel Hynek Mácha

Karel Hynek Mácha byl romantický básník a prozaik, který se narodil v roce 1810 v Praze na Malé Stráně. Při studiích na právec hrál v ochotnickém divadle v družině Karla Kajetána Tyla.

Později pracoval v Litoměřicích jako právník. Měl přítelkyni, s kterou měl i nemanželské dítě, které se narodilo měsíc před jeho smrtí a zemřelo během prvního roku života. Když pracoval v Litoměřicích pravidelně jezdil do Prahy za svou přítelkyní.

Velký koníček, který Karel Hynek Mácha měl, bylo toulání po českých hradech, které často i kreslil.Mácha se svým přítelem došel až do Benátek.

Karel Hynek Mácha zemřel ve věku 25 let. Důvodem bylo to, že při hašení jednoho domu v Litoměřicích se napil kontaminované vody a dostal choleru. Většina jeho děla vyšla až po jeho smrti. Mezi jeho díla patří např.:
Historická dramata: Boleslav, Bratrovrah
Próza: Obrazy ze života mého
Lyrickoepické skladby: Máj, nich, Cikání


 

 

 

Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal je největší Český prozaik 20. století. Měl nejvíce prodaných knih, ale i přeložených knih, do cizích jazyků a snad jen Švejk ho překonal.

Když budeme mluvit o Hrabalovi bylo by dobré znát význam pábitel. Jsou to postavy, které se vyskytují v různých povídkách od Hrabala. Pábitel je člověk, který má velkou radost ze života, je jednoduchý, každý problém přetvoří do radosti a je upovídaný. Strýc Pepin (z Postřižin) je příklad takového pábitele a výpravčí Hubička v ostře sledovaných vlacích také.

Kdo to byl Bohumil Hrabal?

Byl nemanželské dítě, narodil se roku 1914 v Židěnicích u Brna. Odstěhoval se do Nymburku, kdy si jeho maminka našla přítele v tamnějším pivovaru. (Námět na dílo: Postřižiny)

Stal se právníkem, kdy po válce dostudoval. Právničinou se ale nikdy neživil. Za války pracoval na nádraží v kostomlatech (Námět na dílo: Ostřesledované vlaky), pracoval v hutích (Námět na dílo: Skřivánci na niti), prodával vše možné a poté se živil pouze psaním.

Byl na pomezí literatury, která se vydávala v exilu ale i v Československu. Některé díla v Československu vyšli, ale byli vynechané některé části.

Závěr života (1997), byl sám, zůstal nemohoucí, zůstal v nemocnici na Bulovce. Jsou dvě verze jeho smrti, první je, že krmil holuby na střeše nemocnice a nešťastnou náhodou spadl, ta druhá, více pravděpodobná je, že spáchal sebevraždu. Celý život si užíval a nechtěl dlouze a bolestivě umírat.