Oxid křemičitý

Obr.Jan Ružička

Oxid Křemičitý – SiO2 , Bezbarvá krystalická látka. (Barva je dána stopami znečištění) V přírodě ho nacházíme ve formě křemene který je např. obsazen v žule a pískovci. Oxid křemičitý je velice odolný vůči kyselinám, ale ne proti kyselině fluorovodíkové.

V průmyslu se používá jako křemenné sklo, silikagel. Křemenné sklo je výjimečně odolné vůči teplotním šokům a má velmi malou hodnotu koeficientu tepelné roztažnosti. Ale na rozdíl od běžného skla má vysokou teplotu měknutí, což ztěžuje jeho zpracování. Používá se jako kvalitní laboratorní sklo.

Silikagel

Je granulovitá, pórovitá forma oxidu křemičitého (SiO2) umožňuje snadno absorbovat vodu, což činí silikagel použitelný jako pohlcovač vlhkosti.

Výroba skla

Obr.Jan RužičkaSklo bylo objeveno kolem roku 3000 př. n.l. v Egyptě. Sklo je průhledná hmota, používá se na umělecké a užitkové zpracování. Základními surovinami na výrobu skla jsou křemičitý písek, soda, potaš a vápenec. Suroviny se mísí a taví v pecích na sklovinu, která se tvaruje buď ručně sklářskou píšťalou, a nebo se provádí zvětší části strojově, lisuje se, válcuje a vylévá. Výrobky se ochladí a zdobí broušením, řezáním, rytím, leptáním, malováním a zlacením. Barevné sklo se získává přidáním oxidů některých kovů (kobaltu – červené, zinku – zelené).

Skelné vlákno je vlákno, které se vyrábí ze skla pomocí roztavené skloviny při teplotách vyšších jak 1000°C. vyznačuje se vysokou pevností v tahu (vyšší než ocelové vlákno). Používá se na výrobu bytových textilií, sklolaminátů, izolačního materiálu, využití nachází ale i v rozhlasové a televizní technice.