Antoine de Saint-Exupéry

Antoine de Saint-Exupéry je francouzký spisovatel a letec, autor jenž napsal Malého prince.

Antoine de Saint-Exupéry pocházel ze šlechtické rodiny. Narodil se v roce 1900 v Lyonu. Již od mala chtěl být letcem. Navštěvoval církevní školu, protože ho nepřijali do námořní akademie. V roce 1921 ho přijali do dílen k leteckému oddílu ve Štrasburku.

Po dlouhém výcviku se konečně stal letcem, ale za nedlouho měl nehodu, při které si poranil hlavu (prasklá lebeční kost). Často cestoval, pracoval pro různé letecké společnosti, několikrát havaroval. Exotické destinace mu posloužili později jako předlohy k jeho dílům.

V roce 1923 začal pracovat jako úředník, to ho moc nebavilo a tak začal psát. Jeho první knížka je Letec. Malý princ vznikl v roce 1943, za druhé světové války, kdy byl v exilu, v Americe. Psal ho v nejhorších chvílých svého života a utíkal tak před realitou. Odcestoval potom do Afriky. Vrátil se do záloh armády. Chtěl ale létat a tak v roce 1944 odstartoval někde v Korzice do boje, z něhož se nikdy nevrátil. Jeho tělo a trosky letadla se nikdy nenašli.

 

Francis Scott Fitzgerald

F. Scott Fitzgerald americký sposovatel s irskými kořeny, který se narodil na konci 19. století a je autorem např. románu Velký Gatsby.

Je to člen ztracené generace. Ve válce ale nikdy nebyl, pouze absolvoval výcvik, kde poznal svojí budoucí ženu Zeldu. Živil se jako reklamní textař. Přátelil se s Hemingwayem. Po nocích psal povídky a snažil se je vydávat, ale byl odmítán.

Nakonec ale měl úspěch s dílem Na prahu ráje. Jeho láska Zelda si ho odmítla vzít a on začal hodně pít. Ale pak si ho vzala. Měli spolu dceru. Živil se pak psaním, byl na vrcholu. Jeho žena mu sloužila jako představu pro postavu Daisy z románu Velký Gatsby.

Přestěhovali se do Evropy, kde pak žili, bydlel v Římě, ale neměl rád italy, tak bydleli pak v Paříži, londíně. To je také popsáno v dílech Něžná je noc.

Jeho žena Zelda se dostane do Sanatoria pro choré, přestěhovali se do Hollywoodu a tam se pak Scott živil jako scénarista. V roce 1940 umírá na infarkt.

Díla:

  • Na prahu ráje
  • Krásní a prokletí
  • Velký Gatsby
  • Něžná je noc
  • Poslední magnát

Hlava 22

Antimilitaristické dílo Hlava 22 od Josepha Hellera z druhé světové války.

Referát o autorovi této knihy naleznete zde.

Hlava 22 je vlastně paragraf, který ukazuje absurditu armády. Jediný způsob jak se dostat z fronty je, že žadatel ukáže že je blázen. Jenže když někdo takto požádá, je na něj pohlíženo tak, že se chce vyhnout bojovému nasazení a takový voják nemůže podle hlavy XXII být skutečný blázen, tedy takovou žádostí vlastně podává důkaz o svém duševním zdraví (zamotaný kruh).

Hlavní postavou je letec Yossarian. Yossarian každý den vidí umírat přátele a musí se prát s byrokracií. Nechce létat a snaží se vymanit válce. Příběhy se odehrávají na ostrově Pianossa ve středozemním moři. Yossarian je často v nemocnici, aby se vyhnul létání. Simuluju a často jedná na pokraji šílenstvý, ale vlastně recese. Tato taktika se mu více méně daří. Kniha končí tím, že vedení nabídne, aby odešel z armády, na to přistoupí, pak se mu ale nelíbí to, že by se sám sobě zhnusil a tak je v armádě dál. Nakonec ale s pomocí kamaráda a kaplana utíkají do neutrálního Švédska.

Knihu tvoří 42 kapitol označených převážně jmény hlavních postav jednotlivých příběhů. Jazyk je spisovný, ale i nespisovný, autor používá vulgarism a slang. Krátké oznamovací věty.

Existuje také film Hlava 22 z roku 1970 od režiséra Mike Nicholsa. Je to ale hodně slabá adaptace, kde mnoho postav není, příběhy chybí a hlavně – je to hrozná nuda, co nedává smysl.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Živote známého švejka, světově známý román utahující si nejen z pravidel od Jaroslava Haška.

Referát o autorovi naleznete zde. Román zobrazuje nesmyslnost a surovost války, vysmívá se jí a protestuje proti ní. Děj se odehrává před a během první světové vlálky. Příběh začíná tím, že atentátníci zabijí vévodu Ferdinanda.

Hlavní postavou celého románu je Švejk – není úplně nejchytřejší, ale je mazaný. Všechny své nadřízené dohání k zuřivosti. Plní do slova rozkazy, ale i nařízení, co jsou někde napsaná. Je velice oblíbený u obyčejných lidí.

Švejk žije v Praze, když si jde do hospody pro pivo, zatkne ho za protistátní řeči místí tajný policista. Z policejní stanice jde rovnou do blázince. Nechají ho ale jít. Začne válka a Švejk se rozhodne jít na vojnu také. Má silné revma a tak ho musí ale jeho bytná odvést v invalidním vozíku. “Na bělehrad” volá, když jde ulicemi na odvod.

Na odvodu řeknou, že je simulat a pošlou ho do vojenské nemocnice, kde se simulanty nakládají tak, že jim proplachují žaludky a dávají jim klistýr. Potom se dostane ke kněži a dělá mu sluhu. Ten ho ale prohraje v kartách. Ve službách nadporučíka Lukáše, který ho vyhrál se mu daří. Ale sežene mu psa, kterého ukradl generálovi, ten ho ale na promenádě pozná a pošle Lukáše spolu se Švejkem na maršbatalión (prápor odchádzajúci na frontu).

Švejk ale vystoupí z vlaku dříve a yl Švejk, kdyby se něco nepovedlo. Švejk omylem vystoupí dřív a poté se snaží dostat nějak pěšky do Českých Budějovic, splete si ale směr. Zatknou ho kvůli sabotáži. Pak se ale dostane na místo, potká Lukáše a vyráží ve vlaku na frontu.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války má také filmové zpracování film Dobrý voják Švejk z roku 1954 od režiséra Karla Steklého, kde hraje hlavní roly Švejka pan Hrušínský.

 

Bylo nás pět

Bylo nás pět je známý román od Karla Poláčka z dob první republiky.

Referát o autorovi naleznete zde. Vypravěč celého příběhu je Petr Bajza. Kniha je psána v ICH-formě. Autor zde vzpomíná na své dětstvý. Celý příběh se odehrává v Rychnově nad kněžnou. Kniha je napsaná spisovnou češtinou, ale občas jsou tam i nějaké nespisovné slova, jako slang nebo nářečí. Kniha popisuje vlastnosti dětí, které dospělé již nemají. Knihu napsal Poláček v protaktorátu za druhé světové války, těsně po jejím vznihu odjed do koncentračního tábora.

Skupina pěti kamarádů (z toho plyne i název knihy) jsou hlavný postavy románu. Jsou to Peťa Bajza, mladý inteligentní chlapec, je vychováván, aby byl počestný. Tonda Bejval, má zajímavé nápady, je lakomý a namyšlený. Čenda Jirsák, ten je pobožný, ale i tak s kluky dělá neplechu. Eda Kemplink, nejmladší z přátel. A nakonec nejstarší Pepa Zelvar, který bydlí v chudobinci a má tatínka žebráka.

V knize kluci prožívají různá dobrodružstvý, je tam mnoho vedlejších postav. Je to rozdělené na volný sklad dobrodružstvý a příhod kluků.

Existuje také seriál bylo nás pět, který je rozdělen na 6 dílů, je to věrná adaptace díla.

Občanský průkaz

Občanský průkaz je vrcholné dílo z obdobý totality od Petra Šabacha.

Referát Šabachovi o najdete zde. Kniha vypráví o dospívání v totalitním režimu, revoltě proti komunismu a přátelstvý party mladých lidí. Je to autobiografická novela, vyprávěná hlavní postavou v ICH-formě.

Hlavní hrdinové je parta 4 kluků, kteří se znají od mládí.

Petr, vypravěč celého příběhu, vadí mu režim a proti němu revoltuje, ale také třeba proti rodičům. Má strah z vojny.

Míťa, žije s babičkou, rodiče emigrovali. Režim ho za nimi ale nechce pustit. Citliví, hudební génius. Aby nemusel na vojnu, schválně se nachladil a na následky zemřel.

Alex, básník, který básničkami dostane do problémů svojí učitelku, které je nakonec propuštěna. Je chytrý, jako jediný studuje, stane se právníkem, podepíše chartu 77 a je v centru dění.

Popelka, vojny se bojí také, ale jen si jí odloží, tím, že hraje zaostalého, čte ferdu mravence a pomočí se, nakonec ale na vojnu musí.

Dva bratry, které mají za vzory celou dobu se nakonec rozdělí, jeden emigruje a druhý začne spolupracovat s komunisty a donáší na své tehdejší kamarády. Např. je na láká na akci konzertu, kde na účastníky ale čeká policie, která je zbije.

Po roce ’89 se vypravěč snaží zjistit více, zjišťuje že měla stb jeho spis a že na něj donášel jeden z nejlepších kamarádů.

Existuje také film Občanský průkaz (2010) od režiséra Ondřeje Trojana. Je to celkem věrná adaptace díla, která se mi moc líbila.

Na konec básnička:
Nosit pětky denně domů
nemusí být zlozvykem,
zvláště přihlédnem-li k tomu
že je nosíš pod trikem.

Hovno hoří

Humoritická povídka od Petra Šabacha poskládaná z humorných vzpomínek a zážitků příbuzných, přátel a spolužáků – Hovno hoří.

Referát o autorovi naleznete zde. Kniha je napsaná v Ich-formě, nejedná se o souvislý děj od začátku do konce. Dílo tvoří několik krátkých povídek, které jsou prokládány komentáři, které k nim měla autorova manželka Anna, když ji četla poprvé.

Název knihy je vysvětlen hned v úvodu knihy, kdy je vyprávěn příběh o cestě z Paříže nepohodlným autobusem. Děti v autobuse řeší nějakého plyšáka, ale za autorem sedí dva brýlatí kluci, kteří celou cestu do Prahy debatují o tom, zda hovno hoří. :)

Knihu tvoří tři povídky: Sázka, Bellevue a Voda se šťávou. Děj je zasazen do 70-80 letech 20stol. Všechny tři povídky jsou o rodiném životu, vztahy mezi lidmy a generační problémy, rozdíly mezi mužským a ženským světem. Hlavní hrdiny jsou vykreslování od dětství až k dospělosti.

Sázka

Autor sedí v hospodě a pozoruje dva dědečky, jak se baví a neustále sázejí a něco si dokazují. Po tom, co předvedou, že medvěd Kodiak může mít tři metry a jeden z nich vydrží dvě minuty pod vodou odcházejí z hospody jako největší přátelé. Sázka je znatelný motiv ve filmu Pelíšky (1999) od režiséra Jana Hřebka.

Bellevue

Název znamená “krásná vyhlídka!”. Hlavní postavou je malá holčička, která pozoruje svou rodinu při každodením dění. Příběh se odehrává v krásném domě s vyhlídkou, kde bydli s rodiči a dvouma bratry. Všichni až na holčičku jsou spokojeni. Uvědomuje si totiž, že život na statku je lehký jen pro muže. Ženy v manželstvý to mají těžké. Holčička dokonce přemýšlí nad tím, že když změní pohlavý bude to mít v životě jednodušší.

Voda se šťávou

Příběh je o životě rodiny vojáka z povolání. Otec, lampasák, který je doma kapitánem a vše plánuje, jako v práci. Věří, že vše dobré je z východu a bojuje s tím, že jeho synové tento fakt zpochybňují. Jeden ze synů je sám autor v dětství.

Je zde vidět rozdíl toho, jak malý bratr vnímá své spolužačky. Hlavně tedy kvůli hodinám kreslení, kde holky kreslí stejné princezny a mají jedničky. Kluci naopak kreslí bitky, auta, kovboje a mají 5 za úpravu. Kousky tohoto příběhu jsou také ve filmu Pelíšky (1999) od režiséra Jana Hřebka.

Příběhy jsou tvořeny dialogy, je tam mnoho nespisovných výrazů.

Petr Šabach

Současný český spisoval a členem neformálního hospodského společenství Zlatá Praha.

Patr Šabach patří mezi nejčtenější české autory. Ve svých povídkách a novelách navazuje na hrabalovskou tradici. Narodil se v roce 1951, vystudoval střední knihovnickou školu. Potom studoval na Filozofické fakultě UK. Živil se různě, např. jako noční hlídač. Od roku 1975 začal publikovat povídky v novinách jako třeba Mladá fronta.

V současné době vyučuje tvůrčí psaní na literární akademii Josefa Škvoreckého (soukromá škola v Praze).

Je autorem titulů jako např.:
Šakalí léta
Hovno hoří (Referát zde)
Občanský průkaz
Opilé banány

Díla, které Petr Šabach napsal sloužila jako náměty úspěšných filmů jako Šakalí léta (1993), Pelíšky (1999), Pupendo (2003)  všechny režířoval Jan Hřebejk.  Občanský průkaz je také film Občanský průkaz (2010) od režiséra Ondřeje Trojana.

 

Báječná léta pod psa

Příběh o dospívání v těžké době, kterou ale hlavní postava vidí dětskýma očima úplně jinak, to je román od Michala Viewegha.

Referát o autorovi naleznete zde. Báječná léta pod psa je román, který vyprávy o době v které sám autor vyrůstal.

Hlavní postavou románu je malý Kvído,  je inteligentní,není ale zkušený, je hodně upovídaný. Když je malý přestěhují se jeho rodiče z Prahy do Sázavy, je rok 1968 a do Prahy právě vstoupila vojska Varšavské smlouvy. Jeho matka je amatérská herečka. Otec je ekonom. Oba jeho rodiče odmítají vstup do strany a kvůli tomu mají nevýhody. Např. musí bydlet dlouho na chodbě, kde je zima.

Když se narodí druhé dítě, Kvídův bratr Paco, tak otec vstoupí do strany, dostane velký dům, kam se přistěhuje pak i babička Líba (ortodoxní turistka). Kvídův otec měl skvělou kariéru, hlavně kvůli jazykům, které znal. Byl přistižen na návštěvě u svého kamaráda z divadla. Potom mu dali práci vrátného a Kvídův otec propadl depresím. Začně si dělat rakev v dílně.

Kvídovo děvče je již od mala Maruška, je to chytrá a pohledá dívka. Kvído přestane studovat na vysoké škole ale měl čas na povídky, dělá nočního hlídače. Kvídova matka přemluví Kvída, ale s Maruškou měl díte a dostal tak otce na jiné myšlenky. To ale nepomohlo, pomohla až sametová revoluce. Kvído pak vydal svojí knížku navzdory tomu, že jej matka prosí, aby tak nečinil, popisuje totiž osobní detaily rodiny.

Existuje filmové zpracování Báječná léta pod psa z roku 1997 od režiséra Petra Nikolaeva. To se mi celkem líbilo.

Postřižiny

Překrásná žena správce a pábiltel Pepin, modernizace doby a zkracování vzdálenosti i času to je česká klasika – Postřižiny od Bohumila Hrabala. Referát o autorovi můžete najít zde.

Dílo se odehrává v Pivovaru v Nymburku, kde také Hrabal vyrůstal a to mu bylo velkou inspirací k napsání díla. Vše se odehrává v první republice, počátkem 20. století. Dílo je psané hovorovou češtinou obsahuje i prvky slangu či nářečí.

Hlavní postavou je manželka pivovarníka Maryša. Je to krásná mladá energická žena, která si dělá vše, co chce. Má krásné dlouhé vlasy, jezdí po městě na kole, ohlížejí se za ní muži, ale i ženy. Maryša, reprezentuje Hrabalovu matku. Francin manžel Maryši je to vážený muž, správce pivovaru, neustále Maryše říká, co by měla a neměla dělat a to, co dělá se nesluší na ženu pivovarníka. Francis je stydliví. Nikdy jí ale “nezkrotí” a ona je stále taková, jako na předtím. Oba jsou kontrasty, které se k sobě vůbec nehodí.

Jednou do pivovaru přijede bratr Francise – Pepin. Je to představitel typického pábitele (více popsáno o pábitelích v referátu zde). Řáká, že přijel jen na dva týdny, ale Francis ví, že zůstane na díl. Francis z Pepinovi návštěvi není vůbec šťastný. S Pepinem se ale brzy spřátelý Maryša, protože jsou oba tak trochu zvláštní. Rozhodnou se spolu vše zkrátit, dokonce třeba i nohy židle. Protože je prostě modernizace doby a vše se musí krátit. Ke smůle Francise si nechá Maryša zkrátit i její krásné vlasy. Pepin nakonec v pivovaru zůstane na pořád.

Film postřižiny z roku 1980 je věrnou adaptací díla v režiji Jiřího Menzla.