Postřižiny

Překrásná žena správce a pábiltel Pepin, modernizace doby a zkracování vzdálenosti i času to je česká klasika – Postřižiny od Bohumila Hrabala. Referát o autorovi můžete najít zde.

Dílo se odehrává v Pivovaru v Nymburku, kde také Hrabal vyrůstal a to mu bylo velkou inspirací k napsání díla. Vše se odehrává v první republice, počátkem 20. století. Dílo je psané hovorovou češtinou obsahuje i prvky slangu či nářečí.

Hlavní postavou je manželka pivovarníka Maryša. Je to krásná mladá energická žena, která si dělá vše, co chce. Má krásné dlouhé vlasy, jezdí po městě na kole, ohlížejí se za ní muži, ale i ženy. Maryša, reprezentuje Hrabalovu matku. Francin manžel Maryši je to vážený muž, správce pivovaru, neustále Maryše říká, co by měla a neměla dělat a to, co dělá se nesluší na ženu pivovarníka. Francis je stydliví. Nikdy jí ale “nezkrotí” a ona je stále taková, jako na předtím. Oba jsou kontrasty, které se k sobě vůbec nehodí.

Jednou do pivovaru přijede bratr Francise – Pepin. Je to představitel typického pábitele (více popsáno o pábitelích v referátu zde). Řáká, že přijel jen na dva týdny, ale Francis ví, že zůstane na díl. Francis z Pepinovi návštěvi není vůbec šťastný. S Pepinem se ale brzy spřátelý Maryša, protože jsou oba tak trochu zvláštní. Rozhodnou se spolu vše zkrátit, dokonce třeba i nohy židle. Protože je prostě modernizace doby a vše se musí krátit. Ke smůle Francise si nechá Maryša zkrátit i její krásné vlasy. Pepin nakonec v pivovaru zůstane na pořád.

Film postřižiny z roku 1980 je věrnou adaptací díla v režiji Jiřího Menzla.

Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal je největší Český prozaik 20. století. Měl nejvíce prodaných knih, ale i přeložených knih, do cizích jazyků a snad jen Švejk ho překonal.

Když budeme mluvit o Hrabalovi bylo by dobré znát význam pábitel. Jsou to postavy, které se vyskytují v různých povídkách od Hrabala. Pábitel je člověk, který má velkou radost ze života, je jednoduchý, každý problém přetvoří do radosti a je upovídaný. Strýc Pepin (z Postřižin) je příklad takového pábitele a výpravčí Hubička v ostře sledovaných vlacích také.

Kdo to byl Bohumil Hrabal?

Byl nemanželské dítě, narodil se roku 1914 v Židěnicích u Brna. Odstěhoval se do Nymburku, kdy si jeho maminka našla přítele v tamnějším pivovaru. (Námět na dílo: Postřižiny)

Stal se právníkem, kdy po válce dostudoval. Právničinou se ale nikdy neživil. Za války pracoval na nádraží v kostomlatech (Námět na dílo: Ostřesledované vlaky), pracoval v hutích (Námět na dílo: Skřivánci na niti), prodával vše možné a poté se živil pouze psaním.

Byl na pomezí literatury, která se vydávala v exilu ale i v Československu. Některé díla v Československu vyšli, ale byli vynechané některé části.

Závěr života (1997), byl sám, zůstal nemohoucí, zůstal v nemocnici na Bulovce. Jsou dvě verze jeho smrti, první je, že krmil holuby na střeše nemocnice a nešťastnou náhodou spadl, ta druhá, více pravděpodobná je, že spáchal sebevraždu. Celý život si užíval a nechtěl dlouze a bolestivě umírat.

Obsluhoval jsem anglického krále

Další kniha do povinné četby od Bohumila Hrabala. Tentokrát je to, ale trochu jiná frajeřina. Viděl jsem film a říkal jsem si, jo to bude sranda. Nakonec se ale ukázalo, že kniha je mnohem lepší než film.

To, co mě nejvíce překvapilo, bylo, jakým způsobem pan Hrabal popisuje erotické části. Ve filmu je to takové sice lechtivé, ale kniha je proti tomu něco o několik úrovní lepšího. To není náhoda, že jsem sem hodil jako hlavní obrázek zrovna dívku se šerpou.

Celá knížka “Obsluhoval jsem anglického krále” je vyprávěna po různých kapitolách, které končí skoro stejnou větou: “Stačí Vám to? Tím dneska končim.”

1. Sklenice grenadýny

Vypravěč celého příběhu se zde realizuje při práci, kde prodává horké párky na nádraží. Legrační je scénka, při které přijde na to, že vlastně může vydělat na tom, že nebude vracet na papírové bankovky. Pán si u něj objedná párek a zaplatí mu papírovkou, chce mu rozměnit, ale než mu peníze stihne dát, pán odjíždí ve vlaku.

Od prodeje párků se posune do jedné restaurace jako číšník. Jeho šéf ho často tahá za uši. Jednou k nim příjde mohutný pán. Tady je zase zajímavá scénka, když tento mohutný pán – Walden, vyhodí několikrát drobné, při tom, když dojí jídlo. Příjde za ním majitel a ptá se, proč to dělá? On mu na to řekne: “Co bych nemohl vyhazovat koruny, když VY vyhazujete desetikoruny!”. Nakonec mu v kuchyni ukáže, že ho jeho váha ho šidí o několik deka a měl by si koupit nejpřesnější váhy na světě, které on prodává.

Pan Walden si peníze skládá na zem. To se hlavnímu aktéru moc líbí a chce to dělat také. Později se hlavní postava dostává do salónu U Rajských – to je nevěstinec. Tam chodí za jednou slečnou, které jednou poklade “umělecky” pivoňky na tělo. Dostane se do hotelu Zlatá praha.

2. Hotel Tichota

Do hotelu Tichota se dostane na doporučení pana Waldena. Pan Tichota jezdí na elektrickém invalidmín vozíku a diriguje své zaměstnance pomocí píšťalky. Hotel Tichota je jen pro vybranou společnost. Jedním z hostů je např. generál. Jezdí sem i další a uzavírají výnosné obchody. Před hotelem je takový člověk, chlap, který seká dříví, ale jen když jsou v hotelu hosti. Dělá to pro to, aby se hosti cítili bezpečně.

3. Obsluhoval jsem anglického krále

Jan Dítě, hlavní postava se dostává do hotelu Paříž. Po tom, co jeden číšník jménem Karel zakopne, rozbije talíř a převrhne jídlo na hosta. Odejde z hotelu a Jan Dítě nastupuje na jeho místo. Nestává se nejen důležitým číšníkem, ale také ve čtvrtek obsluhuje burziánů. (To je taková společnost starších a bohatých mužů, kteří se každý čtvrtek sejdou jedí a slíkají, ošahávají a kochají se ženou, která je vždy jiná a je na stole.).

Hlavní číšník Skřivánek, funguje jako velká autorita, kterého Jan Dítě velice obdivuje. Hlavně tedy, kvůli své schopnosti odhadnout, co si daný host dá. Obsa se vsázejí o 20 korunu, kdo uhádne správně, ale číšník Skřivánek vždy vyhraje. Vždy, když se ho Jan Dítě zeptá, jak jste to mohl vědět? Odvětí:”Obsluhoval jsem anglického krále.” A na to dítě odvětí: “Pro pána krále, vy jste obsluhoval anglického krále?“.

Hlavní postava se pak dostává na hostinu, která je uspořádaná pro Habešského císaře. Zde také dostane vyznamenání a to jen kvůli tomu, že je tak malý a císař na něj došáhne. Potom je obviněn, že ukradl zlatou lžičku. Je pohoršen a chce odejít. Nakonec se ale ukáže, že lžička spadla do umyvadla.

Jan Dítě chce ale stejně odejít a tak se rozhodne, že si otevře restauraci v Českém ráji. Začne se učit německy a je jediný, kdo v hotelu Pařiž obsluhuje německé hosty. Seznáí se v kině s Lízou, němkou, s kterou začne chodit. Je to učitelka tělocviku v Chebu.

4. A hlavu už jsem už nenašel

Líza se stala jeho ženou. Na svatbě, která byla v Chebu, všichni připíjí na oba, ale Janovi Dítěti ruku vůbec nepodá. Je sice áriec, ale nikdo ho tak nebere. Líza zjistí, že má dědečka Ditte, takže proto může být sňatek možný. Dále mu němci říkají jen herr Ditte.

Bydlí v horách nad Děčínem, Líza chce dítě. Vše se děje podle předpisů a vše je velice neosobní. Narodil se jim syn a pojmenovali ho Ziegfried. Kvůli tomu, že jednou řekl, že bude válka s ruskem, ho vyhodili z práce. A tak začal pracovat v Košíčku v Českém Ráji. Tam si dávali “rande lidé před”

Líza se rozhodla, že pojede na frontu. Když se vrátí zpět, tak dá kufřík se známkami svému muži. Ziegfried nebyl vůbec podobý Janovi. Jediné co Ziegfrieda bavilo bylo jen zatloukat hřebíky.

Při výletě do Prahy, ho zajmou němci, ale je to jen omyl, za 14 dní ho hned pustí. Seznámí se před věznicí s vrahem. Ten je nemocen a doprovodní ho domů. Vrah byl z vesnice Lidice, která už neexistovala.

Po převratu v roce 1948 se chce Jan Dítě dostat do Kláštera kde vězní milionáře. Tam je vše jako v pohádce a vlastně tam jsou všichni milionáři jako na dovolené. Nejsou tu žádné ploty, chodí na pivo či domů pro peníze a dělají si, co jen chtějí.

Po nějaké době byl Klášter, vězení pro milionáře rozpuštěno. Jan Dítě dostane na výběr vězení nebo brigádu v pohraničí. V pohraničí začne bydlet a seznámí se s učitelem francouzkým učitelem a slečnou Marcelou. Učitel je učí etiku a francouštinu, miluje Marcelu a to vše Jan Dítě vidí ale ví, že nebude ani jeden z nich šťastný.

Potom dojde do Srní a začne dělat práci cestáře. Vystřídá zde rodinu třech cikánů, kteří zde byli předním.

Jan Dítě byl v chalpě úplně sám, jen s kočkou, psem a koněm a kozou. Vlčák se naučil chodit do obchodu sám. Ale lidé z vesnice ho zastřelili, aby chodil do obchodu sám a mohl jim vykládat příběhy.

Na konci knihy se hlavní postava loučí: “tak tím končím a to už je opravdu vše.”.