alte-brucke-old-bridge-in-heidelberg-germany-1600x1081

Moje vzdělávání v Německu

Můj tatínek jednoho dne přišel ke mně do pokoje a oznámil mi, že se za půl roku stěhujeme na tři roky do Německa, kam byl pracovně vyslán. „A sakra“ řekl jsem si. Byl jsem zrovna v posledním ročníku mé základní školy a do konce školního roku zbývalo pár měsíců. Normálně bych po prázdninách v následujícím školním roce zahájil studium na střední škole se zaměřením na informační technologie. Kvůli přestěhování do Německa rodiče zařídili moje přijetí na mezinárodní školu v Německu a zároveň přerušení studia v Čechách.

Na základní škole jsem si jako cizí jazyk zvolil angličtinu a němčinu jsem dosud vůbec neznal. Je tedy pochopitelné moje nevelké nadšení z toho, že se budu muset učit německy. Proto k nám domů jednou týdně docházela studentka, která mě učila základy tohoto jazyka. Snažila se mě naučit základní konverzační fráze. Těsně před tím, než jsme odjeli do Německa, jsem měl téměř jistotu, že už se umím zeptat, kde je např. pošta a požádat prodavačku v obchodě o chléb.

V srpnu jsem se s celou rodinou odstěhoval do Německa. Hned u dveří se mi moje sebedůvěra v uspokojivý základ německého jazyka rozpadla, protože jsem nerozuměl našemu novému sousedovi ani slovo. První pozitivní novinkou bylo, že jsem měl prázdniny o necelý měsíc delší než normálně.

Školní rok v Německu totiž začíná o něco později než v Čechách a končí téměř o měsíc později. Na druhou stranu, je v Německu, v průběhu školního roku více prázdnin. To nyní velice oceňuji a mohu tak dospat dny, ve kterých jsem musel vstávat do školy velice brzy.

Do školy jsem se moc netěšil, ale na druhou stranu jsem byl hodně zvědavý. První den, když jsem šel do školy, jsem byl ohromen její velikostí. Rozlehlá žlutá budova s velkými prosklenými plochami namísto zdí, je umístěna uprostřed betonové plochy se zelenými ostrůvky trávy. Při procházení areálem školy jsem viděl, že nebyla příliš udržovaná. Tráva byla přerostlá, na betonové ploše bylo neuklizené smetí a nátěry se všude možně odlupovali. Asi i tato škola se potýká s nedostatkem peněz, jako školy v Čechách, řekl jsem si tehdy. Škola je vnitřně rozdělena na několik sekcí, pojmenovaných podle světadílů. Při procházení chodbami, lemovanými po stranách modrými skříňkami a které již byli zaplněné studenty, jsem se několikrát ztratil, než jsem svoji třídu konečně našel.

Později mi učitelé a spolužáci vysvětlili, že se v této škole poskytuje několik druhů studia. Školní docházka se zahajuje prvním stupněm základní školy (Grundschule) – do 10 let věku žáka, po které se podle jeho nadání určí, jestli pokračuje studiem na Hauptschule, Realschule nebo Gymnasium. Hauptschule je typ studia, které končí devátou třídou a žák poté může pokračovat na učební obory bez maturity. Po ukončení Realschule si žák může vybrat, jestli bude pokračovat ve studiu na gymnáziu nebo jestli půjde na učební obor bez maturity (učební obor s maturitou v Německu neexistuje). Poslední typ studia je víceleté gymnázium, které je ukončené maturitou a student může pokračovat studiem na vysoké škole.

Vzhledem k mým tehdejším znalostem němčiny se rodiče se školou domluvili, že výhodnější pro mě bylo zopakovat devátý ročník ve víceletém gymnáziu a spojit ho na jeden a půl roku s přípravnou třídou, kde jsem se mohl učit německy. Nejdříve jsem začal chodit do přípravné třídy, kde jsem se mimo němčiny učil také matematiku, zeměpis, angličtinu a biologii. Tuto třídu společně se mnou navštěvovalo 12 spolužáků rozdílného věku z různých zemí světa, z Francie, Polska, Ameriky, Kuby a Pákistánu. Při zahájení školního roku se přípravná třída rozdělila do několika skupinek. Jedna skupinka byla složená jen z Poláků a další jen z Pákistánců. Já byl ve skupince s Francouzem, Američanem a Kubáncem. Zjistil jsem, že na celé škole jsem jediným Čechem, a tak se mým prvním kamarádem stal Tim Kennedy, který pocházel z Francie. Jeho tatínek byl z Irska a maminka byla z Německa. Mluvil skvěle francouzsky a anglicky. Přijel do Německa z Francie a po roce měl odjet do Indie. Tim se pro mě stal příkladem toho, že v multikulturním a globálním prostředí hranice nejsou důležité. Domlouvali jsme se na začátku vzájemně anglicky a ze začátku hlavně rukama-nohama. V té době jsem byl překvapen různým přístupem spolužáků ke studiu. Některým chyběla motivace, někteří se učili rychle, někteří naopak pomaleji. Podle mého to nezáleželo na národnosti, ale na jejich charakterech.

Když jsem druhý týden nastoupil do přípravné třídy, byl jsem přidělen také do deváté třídy víceletého gymnázia. Byl jsem první, komu byla normální německá třída přidělena. Mým spolužákům byla přidělena třída o dva až tři týdny později. Byl jsem sice rád, ale musel jsem zvládnout dvě třídy najednou, což nebylo lehké. Dopoledne jsem chodil do normální německé třídy pouze na matematiku a angličtinu, zbytek dopoledne jsem trávil v přípravné třídě. Odpoledne jsem se vracel na ostatní předměty do německé třídy.

Ze začátku jsem tvrdě narážel na rozdíly v českém a německém vzdělávání, jak jsem měl možnost je osobně poznat. Nejpatrnější příklad může být způsob výuky angličtiny. Předně, na žáky jsou kladeny vyšší nároky a výuka probíhá výhradně v angličtině. Testy byly náročnější, rozsáhlejší a směřovali více do hloubky, bylo běžné, že zadání čtvrtletní práce bylo na více než 5 stran, což jsem ze začátku vůbec nestíhal. Angličtina v české škole nebyla tak náročná, hravě jsem jí zvládal i bez učení navíc. Navíc, v hodině angličtiny se hodně mluvilo jen česky. Můj první písemný test z angličtiny v německé třídě nedopadl vůbec dobře, bylo tam více oprav v červené barvě, než mého původního textu. Tak jsem se také seznámil s dalším rozdílem oproti české škole, že žáci jsou klasifikováni v širším rozpětí, kde nejhorší známkou je šestka.

Prvních 6 měsíců jsem měl velké problémy v angličtině, protože ta moje, se kterou jsem přišel z Čech, nebyla ani náhodou na srovnatelné úrovni s mými spolužáky, zejména gramatika a slovní zásoba mi prostě nestačily. Po sérii špatných známek se rodiče vydali na konzultaci do školy, kde jim moje učitelka angličtiny mimo jiné vysvětlila, že ve svých hodinách vyžaduje více aktivity. Požadavek na ní zdůraznila natolik, že prohlásila, že aktivita v jejích hodinách tvoří 50% známky.

Odstupem času si myslím, že hlavním rozdílem výuky v obou zemích je přístup učitelů. Paní učitelka angličtiny prostě přinutila žáky se angličtinu naučit. Učitelé, kteří mě učili angličtinu v Čechách, měli ke svým žákům v porovnání s ní velice laxní přístup. Dalším rozdílem může být motivace žáků se angličtinu naučit. V Německu díky lepším ekonomickým podmínkám je větší pravděpodobnost cestování nebo studia na zahraničních školách. Domnívám se, že v Čechách taková příležitost ještě stále není běžná.

Dalším předmětem, ve kterém jsem měl problémy, byla matematika. Hned první týden po příchodu jsem dostal test se třemi slovními úlohami. Odevzdal jsem prázdný, jen podepsaný papír a tak má výsledná známka z matematického testu byla zase šest. V zadaných slovních úlohách jsem nerozuměl po prvním přečtení ani slovo a čas, který moji spolužáci trávili již řešením zadaných úloh, já spotřeboval na překlad a porozumění.

Na druhou stranu, tělocvik byl předmět, ve kterém jsem žádné problémy neměl. Hlavně proto, že jazyková bariéra neexistovala při hraní fotbalu, basketbalu, volejbalu a jiných kolektivních her, které jsme často hráli. Na rozdíl od české školy jím byl věnován větší prostor než gymnastice a atletice a to byl také důvod, proč mě tělocvik bavil o mnoho více, než v Čechách.

Ačkoli jsem se v Čechách také setkal s učiteli, kteří se snažili svým žákům vyjít vstříc, musím bohužel prohlásit, že takoví nebyli všichni, se kterými jsem se setkal. Naopak, v Německu jsem zase nepotkal učitele, který by neměl snahu mi pomoct. Někteří němečtí učitelé byli ochotni použít mimo němčiny i angličtinu nebo dokonce pantomimu, ve snaze mi vše vysvětlit tak, abych to pochopil.

Ze začátku, když jsem přišel ze školy domů, jsem byl tak unavený, že jsem si musel na hodinku jít zdřímnout. Do učení jsem se pustil, až jsem nabral více sil. I když jsem si časem zvykl a nemusel jsem si jít po škole lehnout, stejně mi domácí příprava zabrala veškerý volný čas. Možná to bylo tím, že jsem mimo standardní přípravy do školy připravoval navíc různé referáty a prezentace. Ty byly obvykle oceněny dobrou známkou. Nebylo výjimkou, že některá prezentace trvala déle než 10 minut a i když mě to bavilo, měl jsem obavy z jejich prezentace v němčině. O to více jsem se musel připravovat.

Všeobecně mi domácí příprava zabrala více času než v Čechách. Například v angličtině byla nová slovíčka vysvětlena ve školní učebnici v němčině a já jsem si vše musel překládat do češtiny. V matematice se tak časem objevilo mnoho nových pojmů, pro které dosud v češtině neznám rovnocenný výraz.

Již dříve jsem psal, jak důležitá je aktivita ve škole. Nejen v angličtině, ale také při ostatních předmětech se hodně oceňuje zapojování se do vyučování v hodině. Tato spolupráce ovšem z pravidla vyžaduje kvalitní domácí přípravu. Nikdo přece nechce být tím, kdo se sám přihlásí a po vyvolání neřekne správně ani slovo.

To, co je podobné s vyučováním v Čechách, je střídání samostatné a týmové práce, při kterých je pokaždé kladen důraz na vhodný a správný přístup žáka. Kromě běžné situace, ve které se všichni snažili nejdříve skupinu řídit, jsme se často dostávali do okolností, ve kterých každý chápal zadané téma jinak. Zřetelné to bylo například u politických témat, když jsme tedy zpracovávali téma komunismus. Kamarád z Kuby, kde je socialismus, byl jediný, kdo pozitivně argumentoval.

Jak se dalo očekávat, nebylo mé první německé vysvědčení zrovna dokonalé. Škola ale uklidňovala rodiče, že tento jev je zcela běžný. U nových žáků se změna prostředí a jazyka projeví ze začátku zhoršením prospěchu. Asi na tom něco bylo, protože všichni moji nový spolužáci měli zhoršený prospěch. Na konci prvního školního roku v Německu se mé vysvědčení zlepšilo. Z matematiky a němčiny jsem se dokonce zlepšil o dva stupně. Hlavním důvodem bylo, že se moje němčina hodně zlepšila, a tak jsem se mohl učit efektivněji. Přestal jsem mít problémy s porozuměním zadaných úkolů a navíc mi rodiče zařídili doučování z matematiky a angličtiny, které mi hodně pomohlo.

Samozřejmě mi nejvíce pomohli učitelé, kteří se mi snažili vše dostupnou formou vysvětlit. Pomohlo mi také, že moji spolužáci byli přátelští a ochotní mi poskytnout kdykoli podporu. Z většiny z nich se stali moji přátelé, s kterými se moc rád setkávám i po škole.

V bulvárních zprávách jsou občas zdůrazňované rozdíly v multikulturní společnosti. Já naopak  tvrdím, že jsem se s žádným výrazným projevem jiné kultury nebo náboženství v takovém prostředí nesetkal. To, že někdo není Němec, se dá poznat jen tím, že občas diskutuje se svými krajany v rodném jazyce, takže na chodbě školy lze zaslechnout angličtinu, polštinu, turečtinu, arabštinu, perštinu, ruštinu, francouzštinu, italštinu a mnoho dalších jazyků, které nejsem schopen ani rozeznat.

Po roce a půl moje přípravná třída skončila. Od té doby jsem musel být na všech vyučovacích hodinách pouze v německé třídě. Hlavním rozdílem bylo, že přibyly nové předměty, jako politika a etika. Zejména takovéto předměty jsou pro ty, co nejsou rodilými Němci, poměrně těžké. Probírají se většinou konverzační témata, které vyžadují nejen velkou slovní zásobu, ale také znalost německých reálií a navíc schopnost diskutovat a prosazovat své názory.

Myslím si, že německý jazyk zvládám již poměrně dobře. Nicméně se stejně jako cizinec nevyhnu nechtěným humorným nedorozuměním, způsobené nedokonalou znalostí jazyka. Příkladem by mohlo být třeba., když jsem do školy přinesl omluvenku s textem „baum Schmerzen“ (bolest stromu), místo „bauch Schmerzen“ – (bolest břicha). Paní učitelku a moje spolužáky to dost pobavilo.

Ze začátku jsem hodně litoval, že jsem musel opustit své kamarády. První půl rok v Německu byl pro mě skutečně moc těžký a první Vánoce v zahraničí byly téměř zlomové. Opravdu jsem měl chuť všechno vzdát a vrátit se do Čech. Když jsem se ale občas setkal s kamarády z Čech, zjišťoval jsem čím dál tím větší rozdíly v názorech. Občas se mi také stalo, že mě nějaký kamarád poprosil o opravu angličtiny nebo němčiny. Tak jsem si uvědomil, že jsem na tom s cizím jazykem lépe, než moji kamarádi v Čechách. To je právě jeden z důvodů, proč si myslím, že můj dlouhodobý pobyt v zahraničí byl  velice užitečný.

Můj dočasný pobyt v Německu, přináší na jedné straně pozitiva a na druhé také určitá negativa. Negativní je, že mé středoškolské studium v Čechách jsem musel přerušit ještě před jeho skutečným zahájením. Zatím to řeším rozdílovými zkouškami, tak abych po svém návratu mohl nastoupit do některého z vyšších ročníků. Jinak bych totiž musel zahájit své studium na střední škole v prvním ročníku a představa, že by moji spolužáci ve třídě byli až o pět let mladší, mě příliš neláká. Z tohoto pohledu by se někomu léta strávená v Německu mohla zdát jako promrhaná.

Naopak pozitivní podle mého názoru je, že jsem se razantně zlepšil jak v angličtině, tak i v němčině. Měl jsem možnost prožít nějakou dobu v multikulturním prostředí a setkat se se zajímavými lidmi z různých zemí světa. Zdůraznil bych prožití, tedy ne jako krátkodobý návštěvník, ale jako plnohodnotný dlouhodobý účastník veškerého dění – ve škole i mimo školy. To vše změnilo mé dosavadní postoje a názory. Mimo jiné jsem měl možnost také navštívit místa a získat zážitky, které byly pro mě v Čechách nedostupné. Zdá se mi tak, že získaná pozitiva převyšují značně možná negativa.

Pokud by se mi tedy někdo zeptal, jestli bych mu doporučil podobný dlouhodobý pobyt v zahraničí, závěrem mohu upřímně říci, že to mohu jen doporučit a kdykoliv bych si to znovu zopakoval.

Komentáře

komentářů

Autor

Jan Ružička

Pracuji v marketingu, dělám a starám se o weby, SEO, vymýšlím reklamy a mnoho dalšího. Více informací o mně naleznete na mém profilu na Linkedin.com.