Adršpašsko-teplické a Prachovské skály

Skála je označení pro větší souvislý výchoz skalních hornin na zemský povrch, který může být lehce zvětralý.

Obr.Ružička Jan Skály v české republice jsou poměrně dost rozšířené, většinou jsou to turistická místa, kam se v turistických sezonách přijíždí podívat hodně lidí, a kde se nacházejí specifické útvary pro zvětralý pískovec. Na pískovec působí povětrnostní vlivy, voda, slunce, vlhko a tak se postupně některé části velkých pískovců odlamují ze zvětralého celku, a tvoří se tak Skalní města (útvar několika skal pohromadě), brány, kaňony, sloupy… a mnoho dalších útvarů. Adršpašsko-teplické skály

 

CHKO broumovsko

 

Obr.Ružička Jan

CHKO broumovsko je oblast kde jsou i Adršpašsko-teplické skály, se nachází ve východních Čechách v tzv. Broumovském
výběžku. Součástí jsou dvě národní přírodní rezervace. Adršpašsko-teplické a Broumovské stěny. Rozloha: 410 km2, nadmořská výška: 350 m – 880 m. Adršpašsko-teplické skály mají rozlohu 17 km km2 patří k největším skalním městům ve střední Evropě. Z nepropustného opukového podloží zde vystoupily mohutné skály, které před geologicky dávnými věky tvořily celistvou pískovcovou tabuli. Vlivem vody, větru, mrazu a slunce se zde vytvořilo velké množství věží, kaňonů a roklí, které dostaly od lidí romantické názvy.

Obr.Ružička Jan

Prachovské skály

Prachovské skály se nacházejí 10km severovýchodně od Jičína,na území CHKO Český ráj, leží jedno z nejnavštěvovanějších skalních měst u nás o výměře 262,2 ha. V Prachovských skalách se setkáte s tzv. kamennými voštinami, jimž se říká aeroxysty. Je to povrchová modelace horniny důlky a drobnými otvory. Vznikají větráním horniny, na němž se podílejí klimatické příčiny (voda, mráz, vítr, déšť) a lišejníky a mechy, které rozrušují některá měkká místa obnažených skalisek. Prachovské skály byly v pravěku na mnoha místech sídlištěm lužického lidu (10. -7. stol. př. n. l.), od 6. -10. staletí byly celé Prachovské skály osídleny Charváty. (Starý hrádek, Nový hrádek, Na skalách, Na stájích, u hotelu Skalní město nad Prachové). Zachovaly se zbytky valů a mohyly.

 

Řepy- Jak je vidím

Před 4 roky jsem se přistěhoval s rodiči na Řepy. Řepy patří pod městskou část Praha 6. Podle mého názoru je tato část dobře

Obr.Ružička Jan

situovaná. Řepy nejsou přímo v centru Prahy ale tramvají se dostaneme do centra za půl hodiny.

Co se týče obchodů nejsou daleko od místa bydliště a jsou dobře dostupná. V Řepích se nacházejí tři základní školy, které jsou rozmístěné rovnoměrně kolem velkých sídlišť.

U každé školy se nachází hřiště, které mohou i mimo školní hodiny studenti navštěvovat. Nachází se zde i místa odpočinku. Jedná se hlavně o Lesopark, kde se dá dobře sportovat. Na Řepích se však najdou i taková místa, která nejsou zrovna ideální. Je to např. Temlárna nebo „ účko „ za naší školou, kde se scházejí narkomani. Místo kolem obchodu Bily také není ideální. Pod mostem žijí bezdomovci, kteří narušují svým chování atmosféru Řep.

 

Obr.Ružička Jan

V Řepích se nachází i městský úřad, kde se dá využít různých služeb. Před tímto úřadem je velká nevyužitá travnatá plocha, kam chodí naši spoluobčané na procházky hlavně se svými čtyřnohými kamarády. Také je plocha využita hlavně na podzim kde se dá dobře pouštět drak. Řepy jsou také zajímavé tím, že na místím hřbitovně je pohřben i známý lotr Babinský který pracoval v nedalekém klášteře jako zahradník.

Tunisko (opatrnosti není nikdy dost)

Asi v roce 2007 jsme s rodiči strávili naší dovolenou v malebném městě Sousse, které se nachází v Tunisku. Byla to moc pěkná dovolená a na příběh toho léta vzpomínám dodnes. S velkou chutí ho také vypravuji a málokdy se stane, že bych tím posluchače nepobavil.Obr.Ružička Jan

Než jsme přijeli a vybalili jsme se, bylo už poměrně šero. „Pojďme se přivítat s mořem!“, řekla má maminka spontánně po vybalení asi půl tunového zavazadla, které náhodou patřilo mně. „No, proč ne“, řekl můj tatínek.

Přišli jsme na pláž, maminka začala vítat moře: „Ahoooooj moře!“ křičela směrem na vzdouvající se vlny. „Panebože, proč?“ zamumlal jsem, děkoval za přibližující se tmu a doufal, že nám zde nikdo nerozumí a ten, kdo rozumí, ten mně snad nezná.

Nedaleko od místa, kde má maminka radostně vítala moře a máchala se po kolena ve slané vodě, nás potkal velice příjemný pán neurčitého věku a nabízel k ochutnání místní sladkou specialitu, arašídy v cukru. Vychován ke slušnosti a přirozeně zvědavý, jsem ochutnal nabízenou dobrotu a dokonce jsme si jeden pytlík koupili i na pozdější mlsání. Moje opatrná maminka si samozřejmě nevzala, ale já a tátou jsme neodolali.

S pocitem výhodné koupě jsme si tak odnášeli 50g pytlíček arašídů, za pouhých 5 denárů (asi 75 Kč). Když jsme od přívětivého a pohostinného pána odcházeli, všimli jsme si najednou, jak má špinavé ruce, kterými nám arašídy nabízel a celý je nějaký „umolousaný“.

Můj přemýšlivý táta začal hlasitě meditovat o tom, kam asi ten pán chodí na záchod na tak velké pláži a také, jestli si má kde pak umýt ruce. „No fujtajbl“, s odporem jsem všechno, co jsem měl v puse, vyplivl, když mi došlo, jak to ve skutečnosti asi je. Otec mě záhynásledoval. Pak jsme ještě společně zkontrolovali pytlíček arašídů. Na první pohled bylo vše v pořádku, až na údaj o trvanlivosti, podle kterého byli arašídy rok prošlé. Pytlík s arašídy jsem dal do kapsy a řekli jsme si,„To nám ta dovolená pěkně začíná…“.

Nedlouho poté jsme po hodinách grilování na pláži podnikly také výlet

Obr.Ružička Jan

do historickéhocentra Sousse. Zaujala nás tam tržnice, zvaná „médina“, kde se prodává vše možné, od masa až po staré konvičky na čaj.

 

 

 

 

Obr.Ružička Jan

„Fujtajbl“ bylo nejčastější slovo, které používala máma při procházení tržnicí. Na neuvěřitelný zápach, který byl všudypřítomný, reagovala máma i tím, že měnila barvy v obličeji. Většinou záleželo na tom, kolem jakého zboží jsme procházeli. Zejména hnilobný zápach, který se linul od zeleného masa, visícího ve špinavých řeznických obchůdcích, nám nedělal dobře. Na blízkost takového krámku nás upozornil pokaždé houf much. „A rychle pryč!“ křičí máma s tátou. A odešli jsme nejkratší cestou z tržnice.

 

 

 

 

 

Naše dovolená se pomalu chýlila ke konci. Užívali jsme si sluníčka i moře. Moje zvídavá maminka chtěla poznat, jak to vypadá mimo těch tradičních a rušných turistických tříd. Navzdory dosavadním zkušenostem, maminka silně věří tomu, že má dobrý orientační smysl. Tak jsme se v jedné fázi našeho bloudění dostali do části města, kde určitě nebydleli bohatí, ale většinou chudí lidé. To, co jsme zde viděli, se zdaleka nepodobalo krásným hotelovým komplexům. Městským potokem neprotékala voda, jak by každý očekával, ale koryto, hluboké asi šest metrů, bylo zarovnáno odpadky. „Fujtajbl!“ reagovala nečekaně originálně maminka.

Obr.Ružička Jan Obr.Ružička Jan

 

Opodál stála mešita. „To je ale krásné místo, pojďme udělat pár hezkých fotek“, řekla maminka a již začínala mačkat spoušť našeho fotoaparátu. S tátou jsme se sedli na lavičku do stínu stromů a odpočívali, zatímco maminka pořád fotila.

Po chvíli si s tátou začal povídat nějaký kolemjdoucí. Odkud jsme, jak se nám zde líbí a podobná konverzační témata v angličtině. On je prý je z Alžírska a nemá teď místní peníze na to, aby si mohl koupit si kávu, ale má navíc nějaká eura. Jestli prý by mu je táta nevyměnil? Můj ochotný otec neměl drobné po kapsách a tak vytáhl peněženku. Mezitím, naše malá skupinka upoutala pozornost dalšího cizince, který si chtěl asi také povídat. To jsme se ale již rychle rozloučili a odešli každý jiným směrem.

Jdeme po ulici, doufajíc, že se vracíme zpět do hotelu, když se najednou tatínek zastavil a řekl něco nepublikovatelného ve smyslu „sakra!“ Rychle otevřel brašnu s videokamerou a peněženkou, kterou zkontroloval „Peníze jsou pryč! Byli jsme okradeni!“ říká mně a mamince.

Zjistili jsme, že to nebyl kamarádský cizinec, ale šikovný místní zlodějíček. V peněžence zůstalo pár drobných a asi 300 českých korun. Táta byl v šoku, jak šikovný zlodějíček si vybíral z peněženky jen bankovky denárů a eur. Zbytek, což byli české bankovky, ho vůbec nezajímali. Naštvaný chtěl vyrazit pronásledovat ničemného zloděje, v čem mu ale máma důrazně zabránila. Uklidňovala ho až do hotelu slovy, „ hlavně že se nikomu nic nestalo!“

To samozřejmě byla pravda. Přes to, že jsme byli okradeni, se hlavně nikomu nic nestalo. Hlavně nebyl nikdo zraněn. Moji rodiče navíc stejně nenosí všechny peníze u sebe na jednom místě, takže jsme si mohli zbytek dovolené dále užívat. Nyní ovšem vím, že usměvavý nový přítel to nemusí myslet se mnou vždy dobře…

Hodnocení této dovolené celou rodinou si pamatuji docela dobře: „Do Tuniska už nikdy nepojedeme!“. Tak je mi docela záhadou, proč tam letos jedeme zase…

Přeji krásnou dovolenou!

Dálnice

Co je to dálnice?

Dálnice je rychlostní komunikace pro motorová vozidla. Dálnice je nejvyšší typ silnice, která se staví na nejzatíženějších a nejpoužívanějších.

Účel dálnice

Dálnice slouží k tomu, aby se po ní mohlo rychle a efektivně cestovat dopravní prostředky.Obr.Ružička Jan

Zajímavosti

První dálnice na světě se začala stavět v roce 1913 v Německu, ale byla dokončena až v roce 1921. Dálnice byla vytvořena dvěma souběžnými pruhy měřících cca 10 km. Využívala se pro automobilové závody, zátěžové zkoušky motorů atd. Opravdové moderní dálnice se objevili až kolem roku 1935, kdy byl u moci v Německu Hitler a podporoval stavbu dálnic.

Nejdelší dálnice

 

Obr.Ružička Jan

Za nejdelší dálnici na světě se dnes všeobecně považuje kanadská “Trans-Canada Highway ” v délce 7821 km (celková délka všech tras). Problém je ovšem v tom, že není pravou dálnicí po celé délce. Pokud by se mělo jednat čistě o pravou dálnici v jednom kuse, tak to je americká “Interstate 90″, vedoucí ze státu Washington přes Chicago do města Boston, která má délku 3020 mil (tj. 4832 km).

 

 

 

 

 

Nejvýše položená dálnice

Obr.Ružička Jan

Nejvýše položenou dálnicí na světě je KaraKoram Highway, která se nachází ve výšce 4693 m.n.m. vedoucí z Pákistánu do Číny.

Mýtné a dálniční známka

Vozidla nad 12tun začala v roce 2007 platit tzv. elektronické mýtné na vybraných úsecích silnic 1 třídy.Obr.Ružička Jan

Nálepky

Neboli dálniční známka – je rozdělena podle váhy automobilu a podle doby jak dlouho bude známka mít platnost, např. roční do 3,5 tun, roční nad 3,5 tuny, měsíční nad 12t, jednodenní nad 12t… atd.

Cena jednoho kilometru dálnice

Jeden kilometr dálnice stojí za běžných podmínek průměrně cca 400 milionů korun. Je to celostátní průměr, takže na rovině je úsek levnější (zhruba 100 mil. Kč), v horách až dvakrát dražší. Pak záleží na tom, kolik je právě na daném úseku dálnice mostů, propustků, nadjezdů apod. Velké investice si rovněž vyžádají tzv. nucené investice, tj. to co se již přímo dálnice netýká, ale musí se to postavit, jinak by se v daném místě dálnice nemohla postavit. Nejčastěji to jsou různé přeložky silnic, vysokého napětí, výstavba přivaděčů, koryt potoků, demolice atd. Pokud se dálnice pouze rozšiřuje, bývají náklady 250-300 milionů Korun. Jiné ceny jsou potom v místech, kde dálnice vede tunelem. Tam se ceny pohybují už v miliardách za km. Odlišná cena je také v případě, že se nejedná o dálnici, ale jen o rychlostní silnici. Na rychlostní silnici se ušetří desítky milionů.

Dálnice v Čechách

Trasy dálnic v česku se značí písmenem D, Vzhledem k obrovským nákladům na výstavbu dálnic se také staví levnější rychlostní silnice (nebo také Silnice pro motorová vozidla) značené písmenem R.

  • Dálnice D1 Praha– Polsko
  • Dálnice D2 Brno – České BudějoviceObr.Ružička Jan
  • Dálnice D5 Praha – Německo
  • Dálnice D8 Praha – Německo
  • Dálnice D11 Praha – Jaroměř
  • Dálnice D47 Lipník n.B. – Polsko (po zprovoznění se stane součástí D1)

 

 

Charakteristika dálnice

Dálnice je charakterizována svými vlastnostmi, které se musí při výstavbě dodržovat:

  • maximální rychlost mimo obce je 130 km/hod., v obci 80 km/hod;
  • minimální rychlost je 80km/h (dříve 50km/h);
  • standardní šířka 27,5 metru;
  • nájezdy musí mít dostatečně dlouhý připojovací pruh;
  • výjezdy, zatáčky, stoupání a klesání musí dodržovat určité parametry pro daný typ terénu;
  • v dlouhých stoupáních musí být vždy přidán ještě jeden jízdní pruh;
  • střední dělicí pás a krajnice musí dodržovat předepsané šířky;

 

Válka v Iráku

030924-F-7709W-006

Válka začala 20. března 2003. Bojovali dvě strany, strana Irák (za vlády Saddáma Husajna), Al-Kaida, povstalecké a Islamistické skupiny, a ze zahraničí Irán, Sýrie, Severní Korea a Strana Kurdských pracujících. Proti nim koalice vedená spojenými národy, Irák (po svrhnutí Saddáma Husajna), Spojené státy, Spojené království, ostatní síly koalice (mezi nimi i Česko), Turecko. Přibližně devět měsíců po útocích z 11. září zahájily Spojené státy operaci Southern Focus, jejímž cílem bylo zvýšení počtu hlídkových letů a útoky na cíle v bezletových zónách, které měly oslabit velitelskou strukturu Iráku. Váha svržených bomb se z nuly v březnu 2002 a 0,3 v dubnu 2002 zvýšila na 8 až 14 tun v květnu až srpnu a předválečného vrcholu dosáhla v září 2002, kdy bylo svrženo 54,6 tun bomb.

 

Invaze

Invaze do Iráku začala 20. března 2003 pod kódovým označením “Operace Irácká svoboda”. Britové používali kódové označení “Operace Telic”. Na severu spolupracovaly spojenecké síly s kurdskými pešmergy. Spolu se Spojenými státy bylo členy „koalice ochotných“ přibližně 40 zemí, které poskytly své vojáky. Původní síla koalice byla asi 300900 mužů, přičemž Američané a Britové tvořili 98%.

 

Konec hlavních bojů

iraqmap

Dne 1. května 2003 navštívil prezident Bush letadlovou loď USS Abraham Lincoln, která byla v té době několik mil západně od San Diega, kdy se po dlouhé misi, jejíž součástí byla i služba v Perském zálivu, vracela zpět na základnu ve Washingtonu. Vrcholem prezidentovy návštěvy byl večerní projev, který vysílaly televize a rádia a na palubě jej poslouchali námořníci. Prezident Bush v podstatě vyhlásil vítězství a ukončení hlavních bojových operací, protože irácké síly byly prakticky poraženy, přestože některá ohniska odporu stále nebyla dobyta. Po Bushově projevu se začala koaliční vojska častěji stávat terčem útoků, především v oblasti tzv. „sunnitského trojúhelníku“. Při chaosu, který propukl po invazi a po pádu irácké vlády docházelo k masivnímu rabování vládních budov, muzeí, luxusních rezidencí, bank a vojenských skladů. Podle Pentagonu bylo ukradeno 250000 tun (z celkem 650000 tun) munice, což značně pomohlo iráckým povstalcům. Stovky úkrytů zbraní, které vytvořila irácká armáda a Republikánské gardy také posílily sílu povstalců.

 

Konec Saddáma Husajna

Díky informacím získaným při raziích proti členům strany Ba’as spojených s povstalci byl 13. prosince 2003 při operaci Rudý úsvit poblíž Tikrítu zajat samotný Saddám Husajn. Operaci provedly 4. pěchotní divize a členové Force 121. Se zajetím Saddáma a poklesem povstaleckých útoků se zdálo, že koalice získává nad povstalci převahu. Přechodná vláda začala cvičit nové irácké bezpečnostní složky, které měly bránit zemi. Spojené státy přislíbily 20 miliard USD na rekonstrukci Iráku. Výdělky z těžby ropy byly také používány pro rekonstrukce škol, rafinérií a pro obnovu zásobování elektřinou.

Útoky v Sadr city

Dne 31. března 2004 přepadli iráčtí povstalci ve Fallúdži konvoj soukromých společností zajišťujících dodávky potravin společnosti ESS. Čtyři američtí pracovníci bezpečnostní agentury Blackwater USA byli povstalci na místě upáleni a jejich těla iraqvojpověšena na místním mostě přes Eufrat. Záběry jejich těl obletěly svět, ve Spojených státech vedly k značnému rozhořčení, což vedlo k oznámení, že dojde k „pacifikaci“ města. Současná irácká vláda se ujala moci 20. května 2006 poté, co ji schválilo Irácké národní shromáždění. Tímto bylo navázáno na volby v prosinci 2005. Vláda nahradila přechodnou iráckou vládu, která spravovala zemi do doby než byla schválena regulérní vláda.

 

 

Cena války

Podle Výzkumné služby Kongresu stála válka v Iráku od 11. září 2001 do července 2007 450 miliard dolarů. Náklady tak činí okolo tří čtvrtin z hlavních válečných kampaní Spojených států (Irák a Afgánistán). Na ty USA v současné době vyčleňují okolo 12 mld. dolarů měsíčně, resp. 720 milionů dolarů (asi 14 mld Kč) denně.

Letní olympijské hry v Pekingu

 

 

Beijing-Olympics-2008-Logo_1082100http://ruzickajan.cz/01-NOVEJ/wp-content/uploads/2014/02/Beijing-Olympics-2008-Logo_1082100-300x225.jpgXXIX. letní olympijské hry 2008 se konali v Čínském Pekingu. Zahájené byli 8. srpna 2008 a ukončeny 24. srpna 2008. Hlavní stadion se jmenuje Ptačí hnízdo. Rozdalo se 308 medailí v 28 sportech. Mezi nové disciplíny se zařadí například cyklistická disciplína BMX, nebo takzvaný plavecký maratón. Motem olympiády je: „ One world,one dream-Jeden svět, jeden sen“. K dispozici bylo 7 milionů vstupenek, olympiády se účastnilo cca 10200 sportovců a 5500 funkcionářů z 90 zemí světa, kteří byli ubytováni ve tmedaile08řech olympijských vesnicích: v Pekingu, v Hong Kongu a v Quingdao. Na průběh LOH v Pekingu 2008 dohlíželo na 650 rozhodčích. na olympijských hrách 2008 v Pekingu bylo okolo 9600 novinářů a reportérů

 

 

Symbol Olympiády

 

Pekingské olympijské hry mají pět maskotů, pojmenovaných Fuwa:rybu Pei-Pei jako symbol prosperity, pandu Ťing-Ťing symbolizující harmonii vztahu člověka a přírody, olympijský oheň Chuan- Chuan,zobrazení vášně ke sportu jako takovému, symboly08antilopu Jing-Jing, která zdůrazňuje tělesnou sílu, která vychází z dávnověké symbiozy člověka a přírody a konečně vlaštovku Ni-Ni.Ta je populární obzvláště mezi dětmi. A právě k dětem se váže další zajímavost: opakování slabik ve jménech maskotů jsou výrazem specificky dětského citu pro zvířata a přírodu. Slabiky Pei Ťing Chuan Jing Ni znamenají čínskou větu: Vítejte v Pekingu.