Chobotnatci

slon

Do této skupiny patří největší suchozemští savci Sloni. Od ostatních Savců se liší dlouhým chobotem, a špičáky přeměněné v kly. Pomocí chobotu sloni čichají, hmatají a uchopují jím předměty. Při jídle si podává chobotem potravu do tlamy a při pití si vodu nasaje do chobotu a poté vystříkne do tlamy. Kly jsou u kořene duté, a neustále dorůstají. Sloni mají sloupovité nohy, kosti mají seřazené nad sebou, jejich kosti jsou velké, těžké a masivní. Kosti nemají kostní dřeň a jsou vyplněny houbovitou kostí. Lebka je hodně těžká a proto jsou v lebce umístěny otvory pro její odlehčení. Sloni mají 26 zubů. Kůže dospělého slona je vrásčitá a lysá. Malá slůňata mají kůži pokrytou řídkými chlupy. Sloni mají hodně podkožního tuku. Sloni jsou býložravci.

Obr.Jan RužičkaSlon indický

Vyskytuje se v Indii, Srý Lance a Jihovýchodní Asii. Dnes jsou divocí sloni na většině území kde kdysi žily, vyhubeny. Slon Indický patří mezi kriticky ohrožené druhy. Lidé si vždy slony ochočovali a učili je cvičit pro práci v pralesích i na plantážích. Jeho chobot měří 1 m až 1.5 m. Váží 3t až 5t. žije v menších skupinách.

Slon AfrickýObr.Jan Ružička

Vyskytuje se v Africe. Je větší než slon indický, dorůstá víšky až 4m. Obývá poměrně rozmanité prostředí. Slony můžeme najít v deštných lesích, na savanách a vystupují až do horských oblastí do 5000 m.n.m. Sloni jsou poměrně přizpůsobiví – důležitý je                                                            pro ně jen dostatek potravy, vody a stínu.

Prokopské údolí (prezentace)

Geografie

Obr.Jan Ružička

Prokopské údolí patří mezi nejcennější přírodní území v Praze. Má rozlohu 106 ha a rozkládá se na území katastrů Hlubočepy a
Jinonice. Prokopské údolí vede zhruba od Nových Butovic, kolem Velké Ohrady a Barrandova až do Hlubočep.

Protéká tudy Dalejský potok, do kterého se vlévá potok Prokopský, podle kterého se jmenuje údolí.

Území bylo státní přírodní rezervací vyhlášeno v roce 1978.

 

Přírodní rezervace

Údolí je vyhlášeno za přírodní rezervaci, navazují na něj ale také další rezervace jako např. přírodní památka Opatřilka-Červený

Obr.Jan Ružičkalom. Do přírodní rezervace spadá také lesnatý Dalejský háj. Prokopské údolí je jediný větší kus přírody, který se nachází nedaleko všech okolních sídlišť

Flora a fauna

Nachází se zde bohatá Flora i Fauna.Např. Klukovické koupaliště nad nímž se nachází mnoho jeskyň, např. korálová jeskyně, která je dlouhá 22m. Nad jeskyní je vyhlídka na Dalejský háj, což je jeden z mála listnatých hájů v Praze. Lesní porosty tvoří téměř 50 % rozlohy této rezervace.

 

Prokopské jezírko

Také Prokopské jezírko je známé z filmů jako Pelíšky (1999), jezírko vzniklo vytěžením kvalitních vápenců. Zatopeno bylo roku 1905 po odstřelu skály. Jezírko je napájeno spodní vodou. jeho hloubka je cca 10m.

Správa parku

prokopskeudoli

Údolí je v péči Odboru ochrany životního prostředí Magistrátu hl. m. Prahy. Ten zde touží po vybudování širokých a pohodlných cest, které však zničí ojedinělý ráz této místy až stepní krajiny, poškodí místní vzácnou flóru a přitáhnou další davy turistů. ředníci počítají i s vybudování dalších cyklostezek, kterými protkají celou rezervaci. Prokopské údolí zatím nabízí upravené cyklotrasy, naučnou stezku a pochod po modré, nenáročné turistické značce.

Centrum Tereza

V malém domku ve svahu nad levým břehem Dalejského potoka na místě zvaném Opatřilka – Červený lom se nachází centrum ekologické výchovy – terénní základna zvaná TEREZA. Ta je o víkendech a prázdninách pronajímána skupinkám dětí a mládeže a dalším organizacím, které mají zájem o ekologii a ochranu přírody. Dalším aktivním spolkem týkajícím se této jedinečné lokality je Společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí, vytvořená na popud městské části Praha 5.

prezentace_prokopak

 

Léčivé byliny

Bez černý

 

Obr.Jan Ružička

Bez černý (Sambucus nigra) je listnatý keř, který má široké využití v léčitelství, farmacii i potravinářství. Čerstvé plody jsou mírně jedovaté, sušením se tato vlastnost ztrácí.

Lidové názvy: Bezinka, bezinky, kozičky, kosmatice (bezový květ), psí bez, smradlavý bez, smradinky

Jedovatost: Čerstvé plody jsou jedovaté, tepelná úprava jed neutralizuje. Jedovaté jsou i listy a kůra. Využití: Všechny části rostliny mají léčivé účinky a v minulosti se s nimi léčilo téměř všechno, výhonky bezu se používaly na zmírnění bolesti zubů, mladé lístky smíchané s ječnou moukou léčily popáleniny a přikládaly se též na rány způsobené pokousáním vzteklého psa.

Práškem z rozemletých suchých listů se zastavovalo krvácení z nosu. Moderní farmaceutický průmysl má zájem hlavně o plody a květy. Ty kvetou v bohatých soukvětích v červnu a červenci. Mají žlutavou barvu – někdy bílou, někdy odstín slonovinové kosti.

V době květu se šíří kolem bezu omamná vůně a i po odkvětu má tato rostlina zvláštní aroma. Soukvětí je chocholkovatý mnohoramenný „vrcholík“. Lidé ho obalovali a smažili podobně jako květák. Květy obsahují glukozity, aromatické oleje, tříslovinu, slizovité látky a některé kyseliny. Odvar ze sušených květů je močopudný a podporující pocení. Má diuretické účinky, snižuje horečku a mírní kašel. Z květů se kvašením dá připravit osvěžující limonáda. Bezové víno má výbornou chuť a vůni. Plody bezu jsou černé kulaté peckovice a šťáva lisovaná z plodů se dlouho používala na barvení látky, protože má intenzivní tmavočervenou barvu.

Plody obsahují i organické kyseliny, cukr a vitamíny A a C, celá rostlina obsahuje fytoncidní látky, které účinně působí proti bakteriím a mnohým houbám. Šťáva z plodů působí blahodárně při léčení migrén a nervových chorob, zejména při zánětu trojklaného nervu. Čerstvé plody mají projímavý účinek, naopak sušené se používají proti průjmům. Plody jsou i vyhledávanou potravou některých ptáků, kteří v trusu roznáší nestrávená semínka po okolí a tím napomáhají rozšiřování rostliny.

Bez dříve rozšiřovali i lidé, vysazovali ho ve svém okolí v blízkosti obydlí a chlévů, protože věřili že zahání dobytčí mor. V přírodě roste volně na světlých i polostinných místech, na rumištích a má rád půdu bohatou na dusík. Na Slovensku je bezové dřevo významnou surovinou pro výrobu tradičních hudebních nástrojů – fujar a i na výrobu různých píšťalek. V neposlední řadě se ukazuje být dřevo bezu černého v našich končinách vhodné na výrobu hudebního nástroje didgeridoo, a to technologií klasického ručního vrtání.

Heřmánek pravý

Heřmánek je jednoletá vonná bylina, s 15 – 50 cm vysokou, rozvětvenou, lysou, a málo listnatou lodyhou. Listy jsou přisedavé, 2 – 3x zpeřené dělené v čárkovité úkrojky. Květní úbory s paprskem jazykovitých, bílých a dolů sehnutých květů jsou na prodloužených stopkách. Úbor má žlutý terč a kuželovité, duté lůžko, průměrně 4 – 5 mm vysoké, bezplevné. Plod je velice

Obr.Jan Ružičkadrobný, sotva 1 mm dlouhý a nemá chmýří. Kvete od června do září.

Chceme-li mít opravdu jistotu, že se jedná o heřmánek pravý, utrhneme jeden květ, ten roztrhneme podél na dvě poloviny. Jedná-li se o heřmánek je lůžko duté, kdežto u rmenu je lůžko plné.

Výskyt: Heřmánek je rozšířen v Evropě a v Asii, v Severní Americe a v Austrálii. U nás roste jako plevel u cest, na rumištích, úhorech, jetelištích, ale také se pěstuje na poli jako kulturní rostlina pro průmyslové zpracování. Je skromný na půdu a stanoviště, takže ho nalézáme od nížin až do podhůří. Sběr:Květ se sbírá za suchého počasí 3. až 5. den po rozvití květních úborů, to znamená že sbíráme vyvinuté, ale nepřekvetlé. Maximální výtěžek silice dává v době plného rozvinutí.

Květní stopky by neměly být delší než 2 cm. Suší se rychle ve stínu, umělá teplota by neměla překročit 40 ° C. Lehce se drolí. Má velmi příjemný kořenitý pach a poněkud nahořklou chuť.

Řepík lékařský

Obr.Jan Ružička

Řepík je vytrvalá rostlina. Lodyhu má až přes metr vysokou a přízemní listy zpeřené jednoduše v růžici. Jejich lístky jsou stříhaně pilovité, podlouhle vejčité, na líci zelené, na rubu šedoplsnaté. Drobné žluté kvítky jsou v klasovitém hroznu a rozvíjejí se od června do září. Květy jsou pětičetné, tyčinek je 10-20. Plod je vytrvalá číška kališní, chovající 1-2 nažky.

Výskyt: Řepík je rozšířený v celé Evropě, v mírném pásmu Asie a v Severní Americe. U nás roste na suchých lukách, na mezích v křovinách a u cest.

Sběr: Sbíráme kvetoucí nať i s přízemními listy nebo pouze květní stvoly a listy, ty pak můžeme sklízet až 3x do roka. Suší se co nejrychleji ve stínu nebo při umělé teplotě do 40 °C. Vlhká a nedosušená nať snadno hnědne. Droga má příjemně kořenitý pach a nahořklou, kořennou, poněkud ostrou chuť. Nemá obsahovat zcela zralé plody.

 

 

Jmelí bílé

Rostlina je keřovitá polocizopasná stále zelená až 80 cm vysoká. Roste na stromech. Listy jsou v párech, kožovité, vstřícně

Obr.Jan Ružička

kopinaté a vytrvalé. Květy v úžlabí vidlic jsou zelenavě dvoudomé v klubku a plodem je bílá bobule se srdčitými semeny. Kvete v březnu a v dubnu.

Výskyt: Je rozšířen po celé Evropě jako cizopasník v korunách stromů jehličnatých i listnatých. Semena roznášejí ptáci, zejména drozdovití na stromy trusem, kde rostlina zapouští kořínky do kůry stromu a živí se jeho mízou.

Sběr: Mladé větévky s listem se ulamují nebo uřezávají. Často se strhují hákem upevněným na dlouhé tyči. Droga se suší při teplotě 45 °C. Schne zvolna. Nepříjemný zápach čerstvé rostliny sušením rychle zmizí. Droga chutná nasládle slizovitě, později má charakteristickou hořkou chuť.

 

Jahodník obecný

Obr.Jan Ružička

Vytrvalá bylina z čeledi růžovitých s bílými pětičetnými květy a trojčetnými dlouze řapíkatými listy, dorůstající 10 až 20 cm výšky.

Výskyt: Jahodník roste na pasekách, mezích, slunných stráních a ve smíšeném lese. Sbíráme listy i s řapíkem (květen – září)

Účinné látky Listy jahodníku obsahují třísloviny, organické kyseliny, vitamín C a minerální látky. Plody – jahody: jahody jíme čerstvé, vyzrálé a neslazené při cukrovce, překyselení žaludku, chudokrevnosti, revmatizmu, na pročištění krve, proti žlučovým kamenům, ledvinovým kamenům, močovým kamenům: slazené s mlékem nebo smetanou na posílení nervů, na posílení srdce a při nedostatku vitamínu C.

 

Borůvka brusnice

 

Obr.Jan Ružička

Výskyt: Borůvka tvoří souvislé porosty ve vlhčích lesnatých a smíšených lesích; roste od nížiny až do alpinského pásma po celé Evropě, v severní Asii a Severní Americe. Popis: Rozvětvené keříky 10-40 cm vysoké a okrouhlými vejčitými listy.

Sbíraná část: Sbíráme mladé listy, plody Sbíráme: listy (Folium myrtilli) od června do září, plody (Fructus myrtilli) od července do srpna.

Účinné látky: Plody borůvky a borůvkové listy obsahují velké množství tříslovin, dále glykosidy, organické kyseliny, cukry a vitamíny.

Použití: Borůvkové listy patří mezi důležité drogy proti cukrovce(nálev poslouží místo insulinu při slabé cukrovce) a proti střevním kolikám. Proti průjmu a střevnímu kataru se podávají plody v nálevu. Zevně můžeme odvaru z listů a plodů používat k výplachům a dezinfekci dutiny ústní při zánětu dásní a ke koupelím při kožních onemocněních.

 

Vřes obecný

Obr.Jan Ružička

Výskyt: Tvoří souvislé porosty na pasekách, suchých stráních, úhorech, mezích, rašeliništích a v borových lesích. Popis: Polodřevnatý metlovitý keřík 20 – 50 cm vysoký, se stále zelenými přitisklými listy a s růžovofialovými květy v jednostranných hroznech.

Sbíráme: Sbíráme kvetoucí nať, (červenec – září). Účinné látky: Nať vřesu obsahuje glykosid arbutin, třísloviny, hořčiny, kyselinu křemičitou, saponin a alkaloidy. Droga je bez pachu a má trpce nahořklou chuť. Působí protizánětlivě, podporuje vylučování moči, zvyšuje vyměšování potních žláz a má svíravé účinky.

Použití: Z natě nebo květu je možno připravovat jarní čajový nápoj, který má příjemnou chuť a na rozdíl od jiných čajů se může pít denně a stále, aniž by způsobil nějaké potíže.

Vačnatci

Obr.Jan Ružička

Savci ze skupiny vačnatců rodí nevyvinutá mláďata. Jejich další vývoj probíhá ve vaku který se vytvoří na břiše matky. Pouze samice má vak, ve vaku jsou mléčné bradavky které slouží k tomu aby mládě dostávalo výživu do vaku. Protože je mládě ještě malé a nemá dost síly je u mlíčných bradavek sval který se několikrát za den smršťuje a mláděti vstříkne mléko do tlamičky. Např. klokan rodí pouze jedno mládě, a ke naopak Vačice může rodit i více než deset mláďat. Australští vačnatci se při absenci konkurujících druhů specializovali jako masožravci, býložravci a hmyzožravci.

 

Vačnatci

Obr.Jan Ružička

Vačnatci se vyskytují převážně v Austrálii(a okolních ostrovech) a v Jižní Americe. V Jižní Americe se vyskytují převážně vačnatci malé velikosti, Většinou vačnatci kteří žijí na stromech. V severní Americe žije pouze jediný Vačnatec který se jmenuje vačice virginská. Vačnatce můžeme nalézt v rozličných biomech. Například v poušti ale i v deštném pralese. Dnes známe 280 druhů vačnatců. Dělíme je do sedmi řádů, ale ještě se vědci nedohodli jak to vlastně bude.

 

 

Klokan

Obr.Jan Ružička

Klokan je největší žijící vačnatec žijí v Austrálii. Počet jedinců je proměnliví rok od roku, např. v období dešťů je počet kolem 12 000 000, a v období sucha pouze 5 000 000. Mají velmi silné zadní končetiny, pomocí kterých mohou dělat velké skoky, a silní ocas který jim slouží jako opora. Všichni klokani jsou Býložravci.

 

Koala

Obr.Jan RužičkaVelmi populární vačnatec žijící v Austrálii. Zavalitá zvířata, mají delší uši a končetiny. Ostré dlouhé drápy jim slouží ke šplhání na stromy. Živí se litím a kůrou z Blahovičníku. V listech blahovičníku je malá energetická hodnota, koaly proto musí šetřit energií. Mají velmi pomalý metabolismus, extrémně malý mozek a spí až 20 hodin denně.

Vakokrt písečný lze ho snadno poznat podle tvaru těla podobného krtkovi, podle zlatožluté barvy a chybějících očí a ušních boltců. V tom se nápadně podobá jihoafrickému zlatokrtkovi.V pouštních a Obr.Jan Ružičkastepních oblastech centrální a západní Austrálie, dává přednost písčitým oblastem. Zahrabává se do půdy do hloubky 2,5 metrů. Živí se houbami, půdním hmyzem a plazy. Jeho způsob života je jen málo prozkoumán a o jeho rozmnožování se neví téměř nic: Vak samice , ve kterém nosí 1-2 mládata, má otvor vzadu, takže se tam při hrabání nemůže dostat písek.

Vakovec létavý

Obr.Jan RužičkaVakovec létavý Má délku až 90 cm mezi zadníma a předníma nohama a bokem má zvláštní blámu, porostlou srstí. Když skočí a zazevše blánu, která funguje jako padák a může letět až 50m.

 

Hlodavci

Obr.Jan Ružička

Nejpočetnější řád Savců jsou Hlodavci, řád hlodavci zahrnuje asi 1000 druhů. Většinu jde o drobné živočichy vážící zhruba 150g, i když je známa řada výjimek, např. kapybara, která váží až 66 kg. Charakteristický znak hlodavců jsou zuby které jsou přizpůsobené k hlodání. Hlodáky nemají kořeny tím pádem neustále dorůstají. Hlodáky mají přední stranu pokrytou tvrdou sklovinu a zadní stranu mnohem měkčí zubovinou. Díky většímu obrušování měkčí zadní části si zuby udržují stále ostrou hranu. Většina jsou býložraví.

 

Kapybara

Obr.Jan Ružička

Kapybara je největší žijící hlodavec, Váží až 80kg. Vyskytují se v Telčích a tropických krajinách Jižní Ameriky východně od And,

vždy blízko vody. Mohutný, tupě zakončený čenich, bez ocasu. Na zemi sedí často jako pes. Srst má mněnou a hustou, často zbarvenou do hněda. Velkou část hlavy zabírají čelisti s mohutnými obloukovitými řezáky, hluboko zasazenými až do oblasti

stoliček. Mohutné tělo kapybary se pohybuje na krátkých kulovitých končetinách. Mezi prsty se nachází krátká plovací blána. Živí se výhradně rostlinnou potravou, především trávami, vodními rostlinami a kůrou stromů. Také sbírají spadané plody. Samice jsou větší než samci. Pohlaví je na první pohled nerozlišitelné, protože pohlavní orgány jsou ukryty ve zvláštním kožním záhybu. Kapybara je výborný plavec, asi také proto byla dříve pojmenována v českém jazyce jako plavoun.

Chycená mláďata se dají snadno ochočit a jsou velmi přítulná. Nozdry, oči a uši má kapybara vysunuté k horní klenbě hlavy, takže během plavání může vnímat okolí čichem, zrakem a sluchem.

                                                                                                                       Veverka obecná

Obr.Jan Ružička

Dorůstá do velikosti až 23cm. Váží až 340g. Veverky mají huňatý ocas, který jim slouží k tomu aby při letu mohli udržovat rovnováhu. Ocas je dlouhý kolem 20cm, veverka ho používá při spánku jako pokrývku. Charakteristickým znakem jsou ušní boltce, které jsou hodně vidět v zimně. Má ostré zahnuté drápky které jí slouží ke šplhání na strom. U nás jsou nejčastěji vidět černé a červené veverky, ve světě jsou např. Černé nebo úplně bílé. Srst se jim mnění dvakrát za rok a to letní za zimní a na opak. Až 80% dne tráví tím že hledají potravu která se skládá ze semen šišek, hub které si suší ve svých hnízdech na stromně, ptačí vejce, různé plody např. oříšky, ale někdy si pochutná i na čerstvé míze.

Křeček zlatý

Obr.Jan Ružička

Poprvé byl křeček zlatý popsán v roce 1839 přírodovědcem Waterhousem. Teprve v roce 1930 se podařilo zoologovi profesoru Aharonimu z Jeruzaléma v blízkosti Aleppa v Sýrii odchytit prvního živého křečka zlatého. V hluboké noře našel matku s dvanácti mláďaty, z nichž přežila jen 9 jich nepřežilo cestu autem. Velmi brzy přišli na svět potomci těchto sourozenců. Z těchto sourozenců pochází všichni doma chovaní křečci zlatí. Každý křeček zlatý je nějak příbuzný všem ostatním křečkům. Měří až 18cm, váží kolem 180g. Charakteristický znak u všech křečků zlatých je růžoví nos. Do lícních otvorů se mu vejde až půlka jeho váhy.

Hraboš

Obr.Jan Ružička

Jeden z nejhojnějších hlodavců v Čechách je Hraboš. Jeho velikost je mezi 8 až 12cm samec bývá větší než samice, váží 50g. Od myši se liší kratším ocáskem. Má malé téměř schované ušní boltce. Srst zbarvena od hnědé až po šedou, břišní strana bývá světlejší. Žijí v norách které jsou různě překříženy. Žijí ve věcích kolonií. Hraboš je býložravec, živí se zrní, ale hlavně zelenými částmi rostlin a stromů a také kůrou. Samice rodí 3 až 10 mláďat které dospívají okolo 13 dnů. Samice mohou mít mláďata už ve 35dnech věku. Proto se často přemnožují a způsobují velké škody zahrádkářům a zemědělcům. Často jsou lovení menšími šelmami a dravými ptáky.

Morče domácí

Obr.Jan Ružička

Morče je forma jihoamerického divokého hlodavce morčete divokého, nyní je morče oblíbený domácí mazlíček. Dokáže sníst tolik stravy kolik váží. Morčata mají ráda zeleninu (např. Ředkvičky, rajčata, zelí, salát), nepohrdne čerstvou trávou nebo zrním, nebo tvrdým chlebe (na obrušování zubů).

Primáti

Obr.Jan RužičkaPrimáti jsou řádem kterým zahrnuje lemury, opice a lidoopy, včetně člověka. Řád primáti zahrnuje zhruba 350 druhů. Primáti žijí na stromech a proto jsou přizpůsobeni ke šplhání na strom. Mají pět prstů, palec je u primátů umístěn naproti ostatním prstům. Mají vyvinutou klíční kost, proto mohou hýbat pusou. Mají velmi dobře vyvinuté přední končetiny, o které se většinou opírají. Většina primátů má ploché nehty, ploché nehty se vyskytují pouze u primátů a proto je to charakteristické pro tuto skupinu živočichů, proto je české označení primátů nehetnatci. Mají prostorové vidění, většině primátů směřují oči dopředu, vidí barevně, kvůli tomu aby mohli poznat zralé a nezralé ovoce. Myjí vynikající hmat, ale mají špatný čich. U primátů, zvláště pak u lidoopů, se setkáváme s velmi složitým a vyspělým chováním. Zvláštním případem je pak člověk sám.

 

 

Kočkodan muldo

Obr.Jan Ružička

Kočkodan muldo známí také jako Kočkodan Modrohubý, je malý a široce rozšířený druh primáta obývající deštné lesy v Angole, Kamerunu, Středoafrické republice, Republice Kongo, Demokratické republice Kongo, Rovníkové Guinei a Gabonu. Hmotnost se u samců pohybuje kolem 4 kg, u samic kolem 3 kg. Délka těla se pohybuje mezi 40-60 cm. Ocas je delší než tělo. Charakteristickým znakem je příčný bledě modrý proužek na horním rtu. Břišní strana těla je zbarvena šedě, vrchní strana těla je tmavě hnědá nebo černá s červeným odstínem. Černě jsou zbarveny i konce předních i zadních končetin, hrdlo je bílé. Na temeni hlavy má červenočerně zbarvenou srst, která se táhne až do úrovně lopatek.

 

Lemur kata

Obr.Jan Ružička

Stejně jako ostatní lemuři, je lemur kata vyskytujícií se na ostrově Madagaskar. Je to nejrozšířenější druh na tomto ostrově. Je nejrozšířenějším druhem na tomto ostrově. Lemur kata patří mezi nejoblíbenější a nejvíce chované lemury v zajetí (v zoologických zahradách). Patří mezi ohrožené druhy. Jsou to býložravci, ale někteří se živí i hmyzem. Typické pro lemury je dlouhý černo-bílí ocas, který pomáhá udržovat rovnováhu při skocích a slouží mu také k dorozumívání ve vysoké trávě. Žije v tlupách až 30 lemurů pohromadě, v tlupě má slovo nejzkušenější samice. Samice jsou schopné pouze 3 dny oplodnění v roce.

 

Obr.Jan Ružička

Malpa kapucínská

Vyskytuje se v deštných pralesech Severní a Jižní Ameriky. Měří kolem 60cm Dospělí samec může vážit až 6kg. Samice váží něco mezi 4 až 5 kg. Ocas měří kolem 50cm, ocasem mohou uchopit ovoce nebo se chytit za větev. Jsou to denní primáti. Žijí v tlupách 2 až 20 jedinců, vždy je vede dominantní samec a samice.

Orangutan

Orangutan je rod lidoopů žijících v tropických deštných pralesech ostrovů Bornea a Sumatry. Měří kolem 1.5 m, Váží až 90kg.

Obr.Jan RužičkaSamec je dvakrát větší než samice. Rozpětí paží až 3m. Na hrudi má pachové žlázy. Má hnědooranžová srst která ho chrání před deštěm. Orangutani mají plošší proofil lebky než třeba gorily nebo šimpanzi, mají slabé nadočnicové oblouky, vysoké čelo a předsunutý čenich. Orangutani si svou potravu shánějí na stromech. Živí se listy, hmyzem, ptačími vejci, výhonky, kůrou a plody stromů, které tvoří skoro 60% jejich potravy. Mezi jejich nejoblíbenější pochoutky patří fíky a mango. Dožívají se 30 až 40 let.

 

 

 

Letouni

Jsou to jediní savci kteří dovedou aktivní (vlastní silou létat). Horní končetiny se u letounů přeměnily ve křídla, jehož nosnou plochu je tenká létací blána. Rozdělují se na kaloni a Netopýry. Po hlodavcích jsou nejpočetnějším savčím řádem. Letouni se živí hlavně hmyzem, ale jsou i výjimky např. kaloni jsou pouze býložravci. V Jižní Americe žijí upíři, netopýří, kteří se živí krví jiných obratlovců, především savců a ptáků.Obr.Ružička Jan

Ostrými zuby způsobí malou ranku, ze které pak krev lížou. Krev se nesráží, protože ve skalinách upírá jsou látky, které tomu zabraňují. Vzácně mohou úpíři sát krev i člověku. Letouni jsou aktivní hlavně večer, přes den odpočívají a spí v jeskyních nebo v budovách. Přes den letouni visí na stěnách a křídla mají složené kolem těla, a také visí na stropě nohama vzhůru. Některé cizí druhy se živí nektarem a nebo pylem a z květů a opylují večer rostliny. V české republice žije 24 druhů a dva druhy Vrápenců. Všichni v ČR žijící patří mezi silně ohrožené druhy, vápenci mezi kriticky ohrožené druhy. Letouni jsou rozšířeny ve všech částech světa, s výjimkou Antarktidy.

Obr.Ružička Jan

Všichni netopýři a vrápenci a někteří kaloni se orientují odraženými ultrazvukovými signály, které vysílají buď pootevřenou tlamou (netopýři) nebo nosem (vrápenci). Odražené zvuky zachycují netopýři pomocí blanitých výrůstků v uchu, vrápenci nají blanité výrůstky na nose.

Tento způsob orientace nazýváme echolokace (zjišťování ozvěny) Stejným způsobem se orientuj í také např. ponorky. Záporné vklivy, kterými člověk působý ba přírodu, způsobili že v poslední době silný úbytek netopýrů. Ubývá dutých stromů, ve sklepích, jeskyních a stohách jsou vyrušováni lidskou čiností. Používáním chemických látek ubývá hmyzu, který je jejich hlavní potravou.

Sluch

Sluch je smysl pro vnímání zvuku. Je nejlépe vyvinut u zvířat. Např. komáři mají sluchové orgány uloženy v tykadlech, cvrčci v končetinách a noční motýli na hrudi. Člověk má méně nepřátel a proto nepotřebuje mít tak citlivý sluch. Proto jsou naše uši malé,ploché a nepohyblivé.

Obr.Ružička Jan

Člověk slyší a rozlišuje tony od kmitočtu 16Hz až 160000-20000Hz.Maximální citlivost sluchu je pro tony okolo 1000 až 3000Hz. Hlemýžď:Je to ,slepě končící trubička,tvořící 2,5 závitů.Ucho je ústrojí sluchu a rovnováhy.Při změně polohy těla se odešlou nervové impulsy do mozku a ten je vyhodnotí jako informace o poloze hlavy a těla.Člověk rozlišuje tony od 16 do 20 000 Hertzů.Při rozlišení zvuku spolupracují všechny mechanismy ve vnějším, středním a vnitřním uchu. Zevní ucho je vnější, viditelná část a skládá se z boltce a zevního zvukovodu.

Boltec zachycuje v zvukové vlny a usměrňuje je do zvukovodu. Zvukové signály narážejí do ušního bubínku, kde způsobují jeho kmitání. Kmity jsou přeneseny přes tři malé kosti ve středním uchu: kladívko, kovadlinku a třmínek.Kmity procházejí z třmínku membránou přes oválné okénko a dosahují hlemýždě ve vnitřním uchu. Zde jsou zvukové kmity změněny na nervové impulsy. Ty putují do mozku, kde jsou přehrány jako zvuky. Všechny jemné části spolupracují a my můžeme rozpoznat miliony různých zvuků a různou hlasitost.Od hlasitého prásknutí k tichému šepotu.

Dravci – video

Obr.Ružička Jan

Píše se rok 2007 cca. listopad, a můj nejoblíbenější učitel přírodopisu nám zadal seminární práci. Vylosoval jsem si téma – Dravci. A zpracoval jsem na něj video. Video berte s rezervou je z roku 2008, ale myslím, že je dobré (ještě aby nebylo když jsem ho dělal já s tatínkem – skromnost). Video (seminární práci) jsem odevzdal k datu cca. 8.5.2008. Doufám, že se Vám bude líbit, klidně se nebojte a v komentářích ho okomentujte :)

Dravci – Video