Start-up není žádná prdel.

Když mám mezi školou čas vymýšlím nebo pracuju na něčem, co není úplně práce. Poslední dobou je to hlavně www.SharePlace.dk takovej dánskej projekt, co máme s jedním kolegou. Jsme ale seknutý někde, kde hledáme investory a z vlastních zdrojů to financovat už nemůžem. Nebo třeba jsem součástí projektu Jan Majer – Krejčovství Sušice, což jak já říkám, je můj víkendovej projekt (v angličtině se tomu říká side-project), kde prostě šíjeme kabelky a je to takovej relax od toho, co dělám normálně (nešiju kabelky starám se o web a marketing!), mimochodem, ten projekt je v plenkách.

Ať tak nebo tak. Občas slyším kritiku. Jasně, někdo občas vtipně utrousí, co to děláme za kraviny. Ať chceš nebo ne, prostě se nad komentářem některých lidí zamyslíš. Neříkám, že bych o tom hned musel psát článek, abych si sám urovnal, že co dělám dává smysl. (Tento článek určitě není ten článek, ale úplně jinej článek.)

Já vidím start-up primárně jako sprosté slovo. Když má někdo nápad, tak se hned vidí v Silicon Valley a jak buduje Facebook 0.2 a žije jak Dan Bilzerian. To je ale reálný jako jít po městě a potkat hezkou holku, co vaří, má super mámu, pije pivo, není vegetarián a nesměje se jak kůň. (Pokud taková holka čte tento článek, prosím napiš, hledám tě už dlouho!).

Já myslím, že start-up znamená asi tak 5% nápadu a zbytek OHROMNÝ práce a hlavně odříkání věcí, co většina normálních lidí bere za normální (např. spánek). Taky si myslim, že z relativně blbého nápadu se tvrdou prací dá udělat dobrý VÝDĚLEJČNÝ projekt.

Hodnocení toho, jak je start-up úspěšnej bych určitě nenechával na lidech, co v životě dokázali asi jen to, že se nejvíce těší na sobotu a neděli. To jsou totiž jediný dny, kdy můžou ve svém týdnu dělat to, co opravdu dělat chtějí. Zbytek týdnu totiž pracují pro někoho, kdo bohužel/náhodou se dostal k tomu, že je jejich šéf. (Tady pozor, nepletem sem lidi, co jsou s tím spokojený, takový respektuji a vážím si jich, protože je fakt jedno, co člověk dělá, HLAVNĚ, že to dělá rád.)

Hodnocení start-upu bych ani nenechával na logickém myšlení těch, co ho dělaj. Opět a vždy. Kdyby bylo tak lehké udělat si firmu a podnikat, proč to nedělá každej? Nejhorší na startapech je to, že výsledky (většinou peníze) třeba nemusí dojít hned a člověk na ně může čekat třeba rok. Proto, startup jede na snech. Nevěříš tomu, co právě tvoříš na 100%? – No, tak to je skoro na 100%, že se ti to nepovede. Dejcháš pro tu myšlenku, věnuješ jí volný čas a baví tě to? Je možný, že se ti to NĚKDY povede, ne teď, ne zítra, ale někdy jo, protože je to i o štěstí, být na správném místě ve správnou dobu. Třeba to není teď nebo jsi to propásl, ale určitě je dobré to zkusit. Navíc, když to zkusíš a nepovede se, svět nekončí. Naopak, zkušenost z neúspěchu je mnohem lepší, protože to donutí člověka se nad tím zamyslet.

Končil bych něčím jako… Fakt není důležitý udělat ze sebe blbce tím, že jsi jinej, ale je důležitý nebýt blbec jako ostatní. :)

 

Web postaven na content focus 

Jak to udělat, aby uživatel neodešel z webu dřív, než ho stihnete zaujmout? Vytvořit poutavý web není takový problém.

V předchozím článku jsem Vám vysvětlil, co to znamená “mobile first“. Dnes se koukneme na to, jak neztratit uživatele. Content focus je jednoduše zaměření na obsah. Důležité je, aby uživatel nebyl rušen a nelákalo ho překlikávat na jiné podstránky či dokonce odejít z webu. Šanci na to zaujmout máte jen jednu a trvá asi 5 sekund.

Content focus v praxi

Když se podíváte na produktovou stránku Apple iPhone 6, tak si pravděpodobně ani nevšimnete menu. Nejsou tam žádné postranní panely, barevné menu, různé upoutávky – prostě čistý obsah. Menu tedy není vůbec výrazné. Co ale upoutá Vaši pozornost, je ten telefon. Cíl této stránky je upoutat na produkt a prodat ho. Jediné, čeho si všimnete, je modré tlačítko – koupit.

Pruduktová stránka iPhone 6 na apple.com
Produktová stránka iPhone 6 na apple.com (zobrazit)

Jako kontrast k tomuto příkladu skvělého designu mám stránku stejného produktu na českém eshopu Datart. Trochu se v té barevné mozaice ztrácí to hlavní, ten produkt. Tlačítka, platební metody, ikonky, vše na sebe zbytečně upoutává pozornost. V prvním dojmu ani nevím, kde je tlačítko koupit, kde jsou nějaké specifikace. Stránka je hrozně přeplácená zbytečnými informacemi.

Produktová stránka iPhone 6 na datart.cz
Produktová stránka iPhone 6 na datart.cz (zobrazit)

Z těchto dvou příkladů plyne, že content focus staví na jednoduché poučce:

“Čím méně, tím lépe.”

Princip “Mobile first”

Poslední dobou hodně řeším na webech takovou věc, které se v Google Analytics říká: “míra okamžitého opuštění stránky” a “průměrná doba trvání návštěvy“.

Tyto dva údaje se v Google Analytics počítají podle nějakého algoritmu, který se dá v nastavení samozřejmě změnit a lezou Vám pak dost jiné hodnoty. Tuším, že v default to funguje tak, že pokud člověk otevře stránku a je na ní pod 15 s, pak odejde z webu, tak se to bere jako okamžité opuštění.

Co ale tyhle dva údaje říkají (je v celku jedno, jestli je to po 5 nebo 30 sekundách) je, jak se Vaše stránka líbí a jak dlouho máte na to, tam něco prodat.

Problém jak všech wordpress webovek, tak vlastně komplet webů je, že uživatel je pořád rušen nějakými elementy na stránce, které s obsahem nemají nic společného. Jsou to třeba velké slidery/fotky v hlavičce, kde až pod nimi je ten text a informace, co hledám. Nebo různé postranní boxíky, které mají reklamu, citáty, kalendáře atd. To uživatele většinou vyruší od textu, který si chtěl přečíst a stane se tak pro něj ten tok informací, které mu chcete dát, NEPŘEHLEDNÝ.

Postranní panel a miniaplikace
Postranní panel a miniaplikace
na mobilenet.cz

Jak to udělat, aby člověk neutekl z webu?

Musí dostat přehledné a konzistentní informace, které jsou strukturované do nějakého proudu od začátku až do konce. Dole pak nějaká konverze, akce na prodej atd.

V praxi samozřejmě není problém něco takového udělat, protože nakonec skončíte na tom, jak vypadá tento blog, mínus levé menu. Takže tam místo článku není nic, což je vlastně to, co chcete. Soustředit se na obsah a nerušit uživatele. Není to ale jen o blogu, ale klidně i prodejním webu.

Mobile first je princip, kdy se web začíná dělat pro mobil a až poté pro počítač. A pro ten počítač se dělá vlastně ve stejném duchu jako pro mobil. Obecně online prodej roste třikrát rychleji na mobilech než na PC. Cca 60% návštěv webů je pak z mobilu. Takže doba, kdy web je jen pro počítač, je pryč.

Výhoda konceptu mobile first je ta, že na obrazovce mobilu je prostě málo místa a prostor pro velké fotky v hlavičce či boxíky po stranách prostě není. Soustředíte se na samé jádro webu, tzn. na informace, které tam jsou. Když pak se stejnou myšlenkou děláte web pro PC, je jednoduše dáno, že bude úspěšný.

Dva takové známe weby v České republice jsou super.cz a www.sport.cz.

mobile first koncept na super.cz
Mobile first koncept na super.cz

Co si o tomto principu myslíte? Má smysl? – Napište do komentářů! :)

Projekty vycucané z prstu

Přesně jsem nevěděl, do jaké kategorie svého fantastického blogu zařadit tento článek. Nakonec jsem se rozhodl pro Linux Server Development, což je studentský projekt, který by mohl produkovat kvalitní studenty myslící si o sobě, že jsou lepší než ti druzí a můžou podnikat na internetu.

Když jsem byl na soutěži StudNET, kterou tímto nechci shazovat, ale spíše jen doplnit o své postřehy, uvědomil jsem si, že většina projektů, co tam byla, napadla jejich autory zřejmě ve sprše či při jiné činnosti nesouvisející s činnosti, jež se chtějí zabývat ve svém projektu. To je ale v pořádku! Já své projekty zásadně vymýšlím pod vlivem.

Důležité je ale podotknout to, že pod vlivem, přijde v mém případě jen ten nápad na projekt. Ten pak střízlivý a za pomocí nástrojů moderního světa, shrneme to jako počítač, rozvíjím dále.

Na základě střízlivého prozkoumání a rozvití projektu většinou zjišťuji, že je to úplná blbost, co určitě peníze nevydělá.

Při rozvíjení projektu postupuji jednoduchou magickou formulí, která by se dala shrnout jednou větou a to: Vydělá to víc, než to bude stát? Zdá se to jako ohromná legrace, ale když si vymyslíte projekt, tak počítejte s tím, že kdyby jste pracovali v mekáčí máte tak 76 Kč za hodinu a když budete dělat něco s IT, tak jste min. na 100 Kč za hodinu, nový projekt by měl tedy vydělat více a musí to stát na nějakém podnětu a hmatatelném faktu.

Chci tím říct, že pokud někdo zabije několik set hodin děláním věci, měl by vědět proč to vlastně dělá. Úplně vidím, jak přijde člověk a je si jist na 110%, že to bude fungovat. No ale z čeho on vlastně vychází?

Při dotazu na to, jak bude propagovaná služba, když ještě nevydělává peníze, je dost divné odpovědět následující… Kontaktujeme youtubery s více než 100 000 odběrateli, aby nás ve videu zmínili. ČR a SK youtuberů s odběrateli nad 100 000 je asi 35 (…to si asi autor moudré věty zjistil, nicméně věřil v jejich charakter matky Terezy).

Youtubeři nad 100 000 vydělávají tolik, že reklama na neznámou službu, za kterou nedostanou peníze je jim fakt ukradená. Takže to byl špatný nápad… pokračujeme v krasojízdě.

Další bomba by mohla být třeba, to jak ten produkt vlastně bude vydělávat. Samozřejmě reklamou, zní odpověď. Na stránky, co používá do 200 lidí si reklamu nedá žádná firma, protože je to jasně promarněný čas nad domluvou s markeťákem (co ještě ani neví, co prodává) a zpracováním reklamy. Cílovka totiž jen malé okolí autora projektu a tím to končí. Nuda…

Slyšel jsem ještě lepší pecku. Tou byla hláška “product placement“. Nejsou lidi, není nic, ale důvod proč by to mělo být je “jistý zisk” ze zhlédnutí (lajkování, komentu atd) toho product placementu v něčem. Co je zajímavé je už pevně stanovené číslo my (autor projektu a tým) 70% a uživatel, co umístil product placement 30% v něčem.

Shrnul bych to tak, že pokud někdo má odvahu na tom, aby podnikal na internetu a je mu pod 20, měl by si to rychle napsat na papír a nechat to v šuplíčku na 2-3 roky. Mezitím pracovat jako normální zaměstnanec/externista ve firmě, co ho někam může posunou a ukázat mu, že vše není o tom, jen vymyslet projekt. To je totiž jen 1/10, zbytek je dřina a odříkání sociálních aktivit, dlouhé bezesné noci a vše to, co si nedokáže normální člověk ani představit…

 

 

 

Soutěž Žihadlo 2014

V rámci studentského projektu Linux Server Development (LSD) jsme navázali spolupráci s neziskovou organizací Neziskovky.cz a pomohli jim vytvořit webovou aplikaci pro Žihadlo 2014. Hlavně tedy pro porotce. Byli jsme také pozváni na slavnostní vyhlášení výsledků.

Žihadlo roku je soutěž o nejlepší veřejně prospěšnou kampaň, kterou organizuje společnost Neziskovky.cz. Soutěžní kategorie jsou:

  • Tištěná reklama
  • Televizní a kino spot
  • Rozhlasový spot
  • Internetová kampaň
  • Cena veřejnosti

Na tento již 8. ročník se přihlásilo do Žihadla rekordních 112 kampaní vytvořených 68 neziskovými organizacemi z České a Slovenské republiky. Podle informací, co mám, bylo v minulém ročníku jen polovina kampaní a nikdo tento rok nečekal, že zájem bude tak vysoký. Na tomto ročník bylo dokonce 12 porodců.

Jak se LSD podílelo na Žihadle 2014?

Vytvořili jsme spolu s Vladimírem Litovkinem webovou aplikaci pro porotce. Funguje to tak, že se porotce přihlásí do svého účtu a tam má vypsané kampaně v jednotlivých kategorií. Ty pak hodnotí podle zadaných kritérií. Je tam i možnost ke každé kampani psát poznámku. Zaznamenané výsledky se pak ukládají a není problém během několika minut “vytáhnout” z databáze výsledky. Práci jsme organizátorům tímto neuvěřitelně ušetřili, protože minulé ročníky (kde bylo projektů méně), trvalo zpracování výsledků několik dnů. Koukněte na naší pochvalu od Neziskovky.cz.

Náhled webové aplikace pro Žihadlo 2014
Náhled webové aplikace pro Žihadlo 2014

Slavnostní večer a předání cen Žihadlo 2014

Ze začátku jsem si říkal o co vlastně půjde. Přijemně jsem byl překvapen moderátorskou dvojicí: Štěpánka Duchková a Marek Šedivý.

Žihadlo 2014, foto: Ondřej Besperát
Žihadlo 2014 – Štěpánka Duchková a Marek Šedivý, foto: Ondřej Besperát

Jejich moderování bylo buď hodně dobře připravené, tak aby působilo jako improvizace nebo to byla jen improvizace – to fakt nejsem schopný poznat, ať už to bylo tak či onak, bavil jsem se komentáři jako: “ale Štěpánko, to máte číst už Vy!” “Ale ne Marku, tohle je Vaše část, já mám to žluté”.

Žihadlo 2014 - Loco:Motion Company, foto: Ondřej Besperát
Žihadlo 2014 – Loco:Motion Company, foto: Ondřej Besperát

Co mě hodně překvapilo, bylo vystoupení a kulturní vložka po každém vyhlášení. Různě se kroutící taneční skupina Loco:Motion Company, ukázala, co jsem ještě neviděl. Od začátku jsem to nechápal, ale čím víc jsem nechápal, co se děje na jevišti, tím více bylo jasné, o co jde a co předvádějí. Poslední dvě “inscenace” (z pěti) jsem byl dokonce schopný již rozlišit na jaké téma daný “tanec” či scénka je. Nedalo mi to a chtěl jsem vidět ještě více… Tak jsem našel jejich youtube kanál a v něm třeba video “KISMET by Loco:Motion Company“. Zajímavé, doporučuji na živo. Je to zážitek.

Žihadlo 2014 byla hodně zajímavá zkušenost z neziskového sektoru – určitě neváhejte a koukněte na projekty, které soutěžily – ZDE.

Schola Pragensis

Je Sobota (22.11.2014) 8:00 a já se v kravatě a saku vydávám již 3. dnem v kuse na největší veletr středních škol v ČR.

V rámci studentského projektu linux server development tam totiž prezentujeme naše projekty, které jsou zpracované na plagátech. Vše se tak děje kvůli dvěm věcem:

A) Prezentujeme naší školu SPŠE Ječna, jako její nadaní studenti :) a lákáme nové žáky na školu.

B) Trénujeme na blížící se soutěž AMAVET 2015, kde se přesně formou plagátu a mluveného slova prezentuje před porotou.

IMG_3350.JPG

Boli mě nehorazně nohy a asi umřu.

Jsem si myslel každý den, když jsem kolem 18:00 odcházel. Né že bych celých 9 hodin stáli u posteru a prezentoval, ale i tak je to náročné na nožičky. Všechna čest a úcta pracujícím lidem ve stoje.

Na Schola Pragensis jsem už druhým rokem a doufám, že snad naposledy. Nejvtipnější věc podle mě je, že jen na základě těchto stánků, které prezentují školu, nemůže být člověk zcela objektivní na to, aby si dobře vybral. Důvod k tomu je jasný, více než půlka škol, co tam prezentuje neukazuje, to, co ve skutečnosti mají na škole za vybavení či lákají na věci, ke kterým se na škole průměrný student nedostane.

Schola Pragensis je určitě super akce, ale pokud mate o školu zájem nejvíce nakonec zjistíte stejně až na dni otevřených dveří dané školy.

Neziskovky o.p.s. – Hodnocení pracovního výkonu

Díky spolupráci LSD (Linux server development) a neziskovky.cz jsme se dostali s kolegou na kurz, který se konal dnes v pátek od 9:30 na Praze 1. Díky bohu, mě má škola uvolnila a já se tak mohl účastnit.

Téma kurz bylo “hodnocení pracovního výkonu”, lektorem byl ing. Němeček. Bylo nás 10, z toho všichni až na moji maličkost a kolegu byli vedoucí nějaké neziskové organizace.

Samozřejmě se většina diskuzí, které se přímo Díky spolupráci LSD (Linux server development) a neziskovky.cz jsme se dostali s kolegou na kurz, který se konal dnes v pátek na nějaké problémy nezisku. Bylo pro mě zajímavé sledovat, že některé problémy prakticky neexistují v komerčním projektu. Problém neziskovek je, že lidé v nich mají sice mnohokrát větší sociální cítění a “velké srdce”, ale jejich kvalifikace na pozici, kterou vykonávají není zcela dostatečná.

Jeden pán vyprávěl příklad, kdy jeho ekonomka počítala položky, které měla v excelovské tabulce na kalkulačce a následně hodnoty, které napočítala a psala zpět do excelu. Nutno podotknout, že s chybami…

Velký problém je také to, že počet lidí, co chtějí pracovat v nezisku, není tak velký. Musejí si tedy své zaměstnance “vychovávat” (to stojí čas a peníze), mít k nim úctu a neustále je motivovat. Lidé z nezisku, co dnes byli na kurzu, se k mému překvapení shodli, že člověk, který je neschopný ale ochotný, je lepší než ten, co je schopný a neochotný.

Já měl problém s tím, že ochotný ale neschopný člověk dle mého způsobí svou neznalostí více schopností a tím pádem stojí více peněz. A to nemluvím o pokusech ho vyškolit na něco, co by umět měl, bohužel však neumí.

Hodnocení pracovního výkonu se musí dělat často a individuálně (nejlépe krátké dotazníky, které se potom konzultují v pohodovém prostředí).

Závěrem musím zdůraznit: klobouk dolů před všemi, co neziskový sektor mají jako práci, protože řešit X tisíc dílčích problémů, za malou almužnu není opravdu pro každého.

 

Den otevřených dveří na škole

Předevčírem (4.11) byl na mé škola SPŠE Ječná den otevřených dveří. V rámci projektu na škole, v kterém jsem již na pozici senior team leader byl svěřen mně a mému týmu úkol nejdůležitější a to: lákat studenty na školu. Připravili jsme si hodně sexy stolky s monitory v druhém patře a hodili tam naše prezentace (co je to LSD? Ječná v kapse, LSD Scrum a roboti na škole).

Byli jsme čtyři, každý měl na stole monitor a noťas. Dá se říct, že to bylo trochu jako výstava monitorů. Lidi chodili často a bylo jich hodně. Nejvíce mě bavila nějaká paní se synem, když jsem ve své prezentaci zmínil výhodu dlouhodobé maturity a vejšku bez přijímaček, docela surově strčila do synátora a řekla: “Vidíš, vidíš? Tam musíš jít to je jasný…” Dost mě bavilo, i že naše prezentace byly tak dech beroucí (nebo lidi na to prděli), ale nikdo nebyl schopný se pak zeptat.

Těším se na další den otevřených dveří.